Život v malé vesnici neznamenal žádné soukromí ani tajemství. Vikingové se vysmívali muži, který se nedokázal dobře předvést v posteli, protože buď nebyl „dobře a dostatečně vybaven“, nebo byl impotentní. Dívkám bylo při vdávání kolem patnácti let a často si braly mnohem starší muže. Sňatky domlouvaly jejich rodiny, ale rozhodující slovo měly ženy. Vikinská společnost vylučovala ty, kteří dávali přednost osamělému životu, manželství a pokračování rodu bylo prioritou.

Na dokument o vztazích Vikingů se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Jak je to s dominancí a nevěrou?

Při pohlavním aktu měli dominantní roli muži, kteří většinou používali jen misionářskou polohu a psí styl. Předehra byla velmi krátká, zahrnovala otočení muže k ženě a položení rukou na její tělo. Běžné byly ale i hromadné hrátky a dokonce orgie.

Předmanželský styk byl naprosto běžný, dokonce nebylo neobvyklé, že žena uzavřela "zkušební" manželství, kdy si mohla vyzkoušet, zda ji její budoucí manžel dokáže uspokojit. Pokud se jí to nelíbilo, mohla svatbu odmítnout.

Na cizoložství se „nehrálo“

Vikinská společnost očekávala, že žena zůstane věrná. V té době neexistovala antikoncepce, takže věrnost byla jedinou zárukou toho, že žena nebude mít nemanželské děti.

I přesto byl ale mimomanželský styk u žen velmi běžný. Pokud však byla manželka přistižena při nevěře, manžel jí ostříhal vlasy, prodal ji jako otrokyni anebo ji dokonce zabil. Pokud se žena vyhnula těhotenství, mohla uniknout vážnému trestu.

Vikingové tolerovali cizoložství mužů. Pokud muž svou ženu podváděl, rozvod byl zakázán. Vikinský manžel tedy mohl mít konkubíny a otrokyně, jejichž život byl skutečně těžký. Ale i přesto byl pohlavní styk s manželkou jiného muže vážným zločinem. Trestem za něj mohla být kastrace nebo dokonce smrt.

Konkubíny byly chudé ženy z nižších společenských vrstev. Muž si konkubínu nemohl vzít, a tak se jí jeho žena necítila ohrožena. Všechny žily společně v jedné domácnosti.

Zajímavé zvyky

Zajímavým vikinským zvykem bylo to, že když zemřel náčelník, jeho muži měli pohlavní styk s jednou z otrokyň, aby vyjádřili lásku ke svému zesnulému vůdci. Ta pak ale bohužel za tuto službu zaplatila životem a zpopelnili ji spolu s jejím pánem, aby mu mohla sloužit i v posmrtném životě.

Ženy měly silné postavení

Navzdory všeobecnému přesvědčení měly vikinské ženy ve srovnání s ženami ve zbytku středověké Evropy mnoho práv. Dokonce se směly i rozvést, protože právo na rozvod bylo jedním z těchto práv. Žena měla právo rozvést se s manželem, pokud jí nevyhovoval v ložnici. Pokud byl manžel homosexuál a odmítal mít se svou ženou intimní styk déle než tři roky, žena se s ním mohla rozvést. Dalším důvodem k rozvodu bylo i to, že muž nosil ženské šaty, nebo naopak žena pánské kalhoty. Když dal manžel své ženě facku, bylo to považováno za ponižující a skončit rozvodem.

Ženy mohly také dědit a vlastnit půdu, vést podniky a stát se kněžkou. Vikinské ženy bojovaly i statečně po boku svých mužů.

Zdroje:

historycollection.com, historyofyesterday.com, modernnorseheathen.wordpress.com