Jakov Džugašvili pocházel ze Stalinova prvního manželství s Jekatěrinou Svanidze. Jeho rok narození není jasný - oficiálně se udává, že se narodil v roce 1907, existují ale svědectví, podle nichž byla Jekatěrina těhotná už v době sňatku a Jakov přišel na svět již v březnu roku 1905. Ať tak či onak, matka v prosinci 1907 zemřela na tyfus a hluboce zarmoucený Stalin se vydal do Moskvy bojovat za své revoluční myšlenky. Syn zůstal u matčiných příbuzných v Gruzii až do roku 1921, kdy ho strýc poslal za Stalinem do hlavního města, aby se chlapci dostalo řádné vzdělání.

Stalin, který se do té doby o Jakova nijak nezajímal, byl v té době čerstvě ženatý s druhou manželkou Naděždou a vítal narození druhého syna. Později se páru ještě narodila dcera Světlana. jakov do nové rodiny špatně zapadal, byl tichý, zádumčivý a ani neuměl rusky. Odmítl přijmout otcovo nové příjmení a stále se podepisoval Džugašvili. Otec jím pohrdal a zahrnoval ho posměšky. Jen macecha Naděžda prý s mladíkem soucítila a často ho chránila před Stalinovým hněvem.

Když se chtěl jakov ve dvaceti letech oženit se spolužačkou Zojou, dočkal se od otce opět výsměchu. Přesto si postavil hlavu, odešel z domova a svou lásku tajně pojal za manželku. Stalin ho na to konto zatratil.

Otcův psychický nátlak Jakova dohnal až k pokusu o sebevraždu, kulka ho ale jen zranila, což Stalin komentoval slovy, že je "neschopný hlupák, co ani neumí střílet".

Vztahy se v rodině oživily poté, co se jakov se Zojou rozvedl. V roce 1930 se vrátil do Moskvy a vystudoval tepelně-fyzikální fakultu Moskevského inženýrského institutu Felixe Dzeržinského. O pět let později se opět oženil. Jeho nová nevěsta Julie Melcerová Stalinovi kupodivu nijak nevadila, ačkoli pocházela ze židovské rodiny. Stalin "mladým" dokonce poskytl byt a po narození dcery Galiny jim přidělil i chůvu a kuchařku.

Snad aby otci prokázal vděčnost a udržel s ním obtížně vybudované pouto, vstoupil jakov do komunistické strany, ačkoli se s ní názorově rozcházel. Nechal se také zapsat do Dělostřelecké akademie Rudé armády a začátek války zahájil v hodnosti poručíka. Najednou se ukázalo, že nebyl zase až tak neschopný, za jakého ho otec kdysi pokládal. Hned po prvních bojích byl navržen na vyznamenání a povýšil na nadporučíka. V roce 1941 ale jeho baterie neustála německé obklíčení a Jakov padl do zajetí.

Co bylo dál, je už předmětem dohadů. Zajatý Stalinův syn byl totiž pro nacistickou propagandu divokou kartou, se kterou se dalo snadno manipulovat. Němci obratem vytiskli letáky s Jakovovou fotografií a připsali pod ní smyšlený synův vzkaz Stalinovi: "Brzy mě převezou do důstojnického tábora v Německu. Jednají se mnou dobře. Zdravím všechny. Jaša."

Letáky měly ruské vojáky přimět k přesvědčení, že když složí zbraně a vzdají se Hitlerovi, získají tím jistotu života i slušného zacházení. Německá strana navíc tvrdila, že se Jakov nechal zatknout bez odporu.

Stalinova odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: každý, kdo padl do nepřátelského zajetí, byl od této chvíle považován za zrádce vlasti, a trpět měla i jeho rodina. jakovovu manželku Julii nechal zatknout a malou dcerku Galinu chtěl poslat do převýchovného tábora. Holčička nakonec zůstala doma jen díky emocionální přímluvě tety Světlany.

Po vítězství u Stalingradu se vynořily zprávy, že Hitler nabídl vydat Stalinova syna do vlasti výměnou za maršála von Pauluse. Sovětský státník to ale odmítl s tím, že poručíka nelze vyměnit za maršála a nebylo by to fér vůči dalším milionům rodin, které své syny zachránit nemohou. Mnozí historikové nicméně nepovažují za pravděpodobné, že by kdy Hitler podobnou nabídku učinil. Nacistický vůdce totiž od zajatých maršálů automaticky očekával, že v případě zajetí spáchají sebevraždu; Paulus pro něj byl z politického i osobního hlediska bezvýznamný.

Z dostupných dokumentů vyplývá, že drsné výslechy a týrání v důstojnickém zajateckém táboře Jakova nezlomily. Nic neprozradil, na německou stranu přestoupit nehodlal. Na konci roku 1942 byl převezen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde po několika měsících zemřel. Hlídkující desátník Konrad Hafrich ho údajně zastřelil při pokusu přelézt dráty s vysokým napětím. Podle jeho výpovědi to ale vypadalo, že Jakov kráčel na smrt vědomě, dokonce desátníka lámanou němčinou sám požádal, aby střílel. Dobře věděl, že nemá na vybranou. I kdyby koncentrační tábor přežil a jednoho dne se vrátil domů, jeho otec by ho nechal popravit pro vlastizradu.