Psal se listopad 1927 a celý Sovětský svaz se připravoval na bujaré oslavy k výročí deseti let od říjnové revoluce. Oslavy se jako tradičně měly za doprovodu vojenských průvodů konat na Rudém náměstí, kde nesměli chybět největší pohlaváři svazu.

Odpůrce Stalina jeho ochrankou

Ze všeho nejdůležitější bylo tyto lídry země patřičně ochránit před jakýmikoliv pokusy o atentát, a tak se kromě obvyklých a odzkoušených příslušníku tajné policie OGPU (později NKVD) vybralo i několik kadetů z Frunzeho vojenské akademie. Jedním z pečlivě vytypovaných kadetů se mimo jiné stal zarytý trockista Jakov Ochotnikov.

Poválečnou historii neměl Ochotnikov vůbec zářnou. Za svou propagandu trockismu čelil kadet stranickým sankcím. To však ředitele vojenské akademie nezastavilo, aby Ochotnikova poslal do bezprostřední blízkosti muže, který zničil jeho ideály.

Dne 7. listopadu Josif Stalin společně s dalšími bolševickými lídry stoupal k Leninově mauzoleu. Mezitím se opozdilý Ochotnikov a jeho dva kumpáni z akademie hnali do průvodu a doufali, že si jejich zpoždění nikdo z vedení nevšimne.

Dva údery do hlavy

V průniku k mauzoleu jim zabránili příslušníci OGPU, kteří se domnívali, že jde o zaryté fanoušky, nebo naopak případné atentátníky. Ochotnikov a jeho přátelé se s tajnou policií začali prát, než si prorazili cestu k plošině, kde stál Stalin a ostatní. Druhá vlna strážců se do nich pustila, protože předpokládali, že se o atentátníky opravdu jedná. Strhla se bitka, Ochotnikov se vysmýkl z pevného objetí a kvapil ke Stalinovi.

Aniž by se na okamžik zastavil a promyslel, co bude dělat, uhodil Stalina pěstí do zadní části hlavy. Šokovaný Stalin se otočil, načež Ochotnikov v záchvěvu paniky spustil: ,,Přišli jsme vás chránit, co se děje?“ A než stačil kremelský vůdce jakkoliv zareagovat, udeřil ho podruhé a mnohem tvrději.

Jestli kadet zcela zpanikařil nebo ruku ovládla zášť vůči Stalinovi, se nikdy nedozvíme. Druhou ránu už zpozoroval osobní strážce Ivan Yusis, a protože byly na přehlídce zakázané zbraně, vytasil nůž a Jakova bodl. Veškeré boje rázem utichly a zmatený Stalin raději předstíral, že se nic nestalo.

Jsme ve 20. letech a Stalin se ještě neposadil na pomyslný trůn neomezeného vládce. Ochotnikova plánoval tvrdě potrestat, za kadeta se ovšem postavili vysocí vojenští činitelé Jona Jakir, Kliment Vorošilov a Michail Tuchačevskij, a Ochotnikov odešel jen s varováním a klepnutím přes prsty.

Potrestání přišlo po 10 letech


Na dvě rány do hlavy Stalin nikdy nezapomněl. Sotva se desetiletí překlenulo do nového a on nabyl kýženou moc, obvinil v roce 1932 Jakova z kontrarevolučních aktivit v tzv. Smirnovově aféře, byl vyhozen z komunistické strany a poslán do exilu do dalekého a odlehlého Magadanu.

Ochotnikov si tam našel práci jako vedoucí skladu motorů, netuše, že to nejhorší teprve přijde. Roku 1936 ho NKDV v rámci Velké čistky zatkla, důvodem se stal vymyšlený plánovaný atentát na Stalina a Klimenta Vorošilova, přestože se druhý jmenovaný za Jakova během prvního obvinění postavil.

Smrt si na něj došlápla 8. března 1937, kdy ho Stalin nechal popravit. Spolu s ním zemřeli i jeho dřívější ochránci Jakir a Tuchačevskij, které odsoudil za též fiktivní trockistické spiknutí.