„S Bohem, moji přátelé z ovzduší školy! S Bohem, milá Praho – velký světe – s Bohem, mé vzdušné zámky!,“
napsal tehdy svým kamarádům. Otec ho totiž v dopise žádal, aby se vrátil domů a ucházel o učitelské místo v Nepomuku. I když se Jakubovi nechtělo, podvolil se, absolvoval učitelský kurz a zamířil po svých do Nepomuku.
Příliš dobrá hudební produkce
Jenže než tam dorazil, bylo místo obsazené. Začal tedy opět bydlel s rodiči v rodných Přešticích a snil o cestě do zahraničí. Ale opět mu jeho otec zkazil plány. Onemocněl a mladý Kuba ho musel zastoupit na místě učitele i varhaníka. Tuto situaci ale využil a s veselou myslí odehrál dvě své skladby. Sklidil však posměch. Všichni si mysleli, že hudbu opsal od nějakého italského autora. Do svého deníku si poznamenal: „Nemo in sua patria propheta“ (nikdo není ve své vlasti prorokem).
Dnes je Hej, Mistře od J. J. Ryby každoroční vánoční tradicí
Usadil se a snil jen "tajně"
Nakonec opustil od svých snů a přijal místo kantora v Mníšku pod Brdy a poté v Rožmitálu pod Třemšínem. Práce ho bavila, oženil se a stal se několikanásobným otcem. Vzadu v hlavě mu však jeho vzdušné zámky stále nedávaly spát. Usilovně pracoval. Přes den učil, hrál v kostele a po nocích komponoval. Jenže v závěru Napoleonských válek došlo ke státnímu bankrotu a Rybova rodina začala pociťovat nouzi. Jakub začal zápasit s depresemi, vyčerpáním a nesplněnými sny. Rozhodl se, že konečně vezme svůj osud do vlastních rukou. (Zdroj: mistri.muzikus.cz)
Varhany Jakuba Jana Ryby
Byla sobota 8. dubna. Ryba toho moc nenaspal, v noci si totiž pročítal deníky, skladby a některé písemnosti i spálil. Rozloučil se s manželkou a odešel na mši do kostela Povýšení sv. kříže. Domů se však nevrátil. Jeho tělo našli až po třech dnech. Měl podřezané hrdlo a zápěstí. U mrtvoly ležela břitva a Senekovo pojednání „O klidu duševním". Římský filozof, který si mimochodem také podřezal žíly, patřil mezi Rybovy oblíbené autory.
Hrob Jakuba Jana Ryby
„Umírám, protože se mi tento ošemetný země svět, to jest lid, zošklivili(...). Má milá manželko, děkuji ti za tvou věrnost, starost, ochotu a lásku, Bůh ti to odplať. To jest, líbám tě a své milé dítky nejsrdečněji, modlete se a těšte se. Psáno dne 2. dubna 1815. Mějte se všichni dobří lidé. Bože buď milostiv, ty víš a znáš mé srdce. Příteli, odevzdej to mej manželce."
Rodina i známí byli šokováni. I přesto, že věrně sloužil kostelu, byl jako sebevrah pohřben na morovém pohřebišti. V roce 1855, 40 let po jeho smrti, se po naléhání Rybových potomků podařilo získat povolení na přenesení skladatelových ostatků na církevní půdu. (Zdroj: MICHLOVÁ, Marie. Smrt a pohřby slavných, aneb, Poslední cesty osobností našich dějin. Řitka: Čas, 2016. Český čas. ISBN 978-80-7475-168-4.)
