Vyhladovění nepřítele bylo jednou z válečných strategií britské vlády. Námořní blokáda znemožnila import potravin do Německa, které tak zůstalo zcela závislé na vlastní produkci. Podobně se to mělo také s Rakouskem-Uherskem, jehož součástí bylo i území dnešního Česka.
Ještě v září roku 1915 se Němci smáli. Spolu s bombami, které v Londýně 8. září zabily 26 osob a dalších 100 zranily, ze svého Zeppelinu svrhli i padáček s kostí od šunky a popiskou: "Dárek z hladovějícího Německa!"
O rok později se smát přestali. Úroda brambor a obilí se nevydařila, což se dalo přičíst na vrub jak špatnému počasí, tak nedostatku pracovních sil na polích. Muži, a dokonce i koně museli odejít bojovat na frontu, a zemědělství skomíralo. Jedinou dostupnou potravinou se stal tuřín, nenáročná plodina, pěstovaná do té doby hlavně jako krmivo pro hospodářská zvířata. Období přelomu let 1916 a 1917 se do historie středoevropských států zapsalo jako "tuřínová zima".
Válka a neúroda způsobily hlad a podvýživu.
Kdo měl štěstí, mohl si tuřínovou polévku zpestřit kouskem masa, které však často pocházelo z koně nebo psa. Před obchody s potravinami se v Berlíně tvořily takové fronty, že si sem ženy nosily stoličky a pletení, jedna z nich si dokonce přinesla i šicí stroj.
(Zdroj: Terry Deary: The Frightful First World War, Scholastic Ltd, Londýn, 1998)
Krize dolehla i na české země. V únoru roku 1918 už v Praze nebyl k sehnání ani chléb: "Na Královských Vinohradech již 14 dní nevydávají chléb ani mouku, na to pak začali dávati místo chleba tuřín a místo mouky – loupaný oves!" (Zdroj: F. P. Vožický: Kronika světové války 1914-19 , Praha, 1919)
Tuřín se podával v různých úpravách: zapražený, smíchaný s koňskou krví, nakrájený jako zelí, uvařený v polévce s hrstkou krup. Jakkoli ho dnes zastánci zdravé stravy vyzdvihují pro obsah vitamínů a minerálních látek, k pokrytí kalorické potřeby sám o sobě nestačil. Obyvatelstvo trpělo podvýživou a množily se případy úmrtí z hladu.
Těžko si však představit, jaký hladomor by centrální mocnosti postihl, kdyby nebylo ani tuřínu. Tato kořenová zelenina lehce štiplavé chuti zřejmě zachránila miliony životů. Nikdy však za to nebyla úplně doceněna - s příchodem míru a lepších zítřků ji už nikdo nemohl ani cítit.
