Jedním z největších problémů Vikingů a obyvatel severského světa byli paraziti a červy, jak říká studie.

A ano, pokud vás to zajímá, skutečně byly analyzovány i vikinské latríny. Právě archeologické vykopávky latrínových jam na sídlišti z doby Vikingů v dánském Viborgu odhalily, že tyto populace trpěly masivním napadením červy. Jejich geny se proti nim musely bránit a vyvinuly tak ochranu životně důležitých orgánů. Stejný dědičný znak dnes vede například k onemocnění plic u kuřáků - chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) a rozedmě plic.

Plicní nemoci ve Skandinávii vedou k Vikingům

"Vikingové by jedli kontaminovanou potravu a parazité by migrovali do různých orgánů, včetně plic a jater, kde by jimi uvolňované proteázy způsobovaly onemocnění," uvedl vedoucí studie Richard Pleass.

Jediným dědičným rizikovým faktorem těchto nemocí je nedostatek alfa-1-antitrypsinu (A1AT), který chrání plíce a játra před enzymy zvanými proteázy i před parazitickými červy. Při nedostatku A1AT mohou proteázy rozkládat plicní tkáň. Zvláštní je, že nedostatek A1AT je častý zejména ve Skandinávii. A stopy vedou až k Vikingům před více než dvěma tisíci lety.

Odchylné formy A1AT vážou dle nové studie protilátku zvanou imunoglobulin E (IgE), která se vyvinula na ochranu lidí před červy. Odchylné formy A1AT chránily před červy vikingské populace, které nekouřily tabák ani se nedožily vysokého věku. Podle Pleasse umožnila moderní medicína léčit lidské populace proti červům způsobujícím nemoci, proto mohou tyto deviantní formy A1AT nyní volně způsobovat rozedmu plic a CHOPN.

Na odkrytí masového vikinského hrobu se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Vikingy sužovaly i četné formy neštovic

Odhaduje se, že jen ve 20. století zahynulo na neštovice 300 milionů lidí. Nemoc způsobená virem variola pokrývá tělo bolestivými vředy. Za vymýcenou byla prohlášena v roce 1980 po celosvětové očkovací kampani. Ačkoli historické zprávy naznačují, že neštovice se vyskytovaly již před více než 3500 lety, existuje spousta nejasností. Dosud se vědcům podařilo rekonstruovat čtyři téměř kompletní genomy starověkých kmenů neštovic, přičemž všechny se lišily. Tyto kmeny se také výrazně liší od modernějších genomů neštovic. Starobylé kmeny patří z hlediska své genetické struktury do samostatného klanu.

V době vikinské byly rozšířeny různé kmeny neštovic, jak ukázala další studie. Ta dokázala, že toto onemocnění trápilo lidi nejméně o 1 000 let dříve, než jsme dosud předpokládali. Studie DNA odebrané z vikinských koster prokázala přítomnost neštovic u 11 jedinců žijících v severní Evropě v letech 600 až 1050 našeho letopočtu.

"1400 let stará genetická informace získaná z těchto koster je nesmírně významná, protože nás učí o evoluční historii viru variola, který neštovice způsoboval," říká profesor Eske Willerslev z univerzity v Cambridge.

Studie ukazuje, že neštovice se v Evropě vyskytovaly již v době Vikingů a byly skutečně rozšířené. Jedenáct jedinců z doby vikingské, kteří byli pozitivně testováni na neštovice, bylo součástí většího vzorku 500 osob, což představuje 2% pozitivitu. Dokazuje to, že neštovice byly v Evropě endemické již přinejmenším v této době, ne-li dříve.

Viry z doby vikingské vymřely, ale to jim neubírá na přesvědčivosti. Poznatky z minulosti nás mohou chránit v současnosti. Když zvíře nebo rostlina vyhynou, už se nevrátí. Ale mutace se mohou znovu objevit nebo vrátit a viry mohou mutovat nebo se přelévat.

Výsledky nových studií z vikinských pohřebišť zanechaly ve vědcích naději do budoucna a motivaci k dalšímu poznávání virových genomů, včetně moderních epidemií a pandemií.

Zdroje:

www.medievalists.net

edition.cnn.com

www.medievalists.net