Starý kontinent zažil tři nejdůležitější migrační vlny. Před více než třiceti tisíci lety dorazili lovci a sběrači žijící v malých kočovných tlupách, jejichž předci opustili Afriku, aby našli novou „zemi zaslíbenou”. Vyznačovali se tmavou pletí a světlýma očima. Analýzy DNA ale nasvědčují, že po tisíciletí měli malý vliv. Mísili se totiž s neandrtálci.
Dlouho poté, přibližně před devíti tisíci lety, začali Evropu osidlovat neolitičtí zemědělci ze Středního východu. Jejich potomci během staletí kolonizovali jih kontinentu a Portugalsko, mířili podél Dunaje na sever, ale také nasedli na lodě a zabydleli ostrovy jako Sardinii nebo Sicílii. Tito neolitičtí farmáři měli většinou světlou pleť a tmavé oči. „Vypadali jinak, mluvili jinak. Proto s lovci a sběrači moc nekomunikovali,” tvrdí archeolog David Anthony z Hartwick College.
Jámová kultura
Asi před 5400 lety prosperující neolitická sídla z velké části vymizela. Dramatický úpadek mátl vědce po celá desetiletí. „Najednou bylo všeho málo - lidských ostatků i věcí. Nenašli jsme ale žádné známky masového konfliktu, války nebo přírodní katastrofy. Byla to záhada,” vysvětluje Johannes Krause z německého Institutu Maxe Plancka. „Úpadek trval 500 let. Pak se ukázalo, že populace opět vzrostla. Byla ale jiná.”
Migrace jámové kultury
Nová kultura pohřbívala své mrtvé na zádech s pokrčenýma nohama. Na hrob pak navršila hlínu, aby vytvořila mohylu. „Zároveň pozůstalí zdůrazňovali individualitu nebožtíků, roli mužů a zbraní. To je v Evropě něco nového,” přibližuje archeolog Piotr Włodarczak. Více než tisíc kilometrů na východ byl ale tento zvyk běžnou záležitostí.
Na území dnešních stepí jižního Ruska a východní Ukrajiny žila skupina kočovníků, kterým se říká jámoví lidé. Jako první jezdili na koni, používali kolo, stavěli vozy a neúnavně hnali svá stáda až na západ, kde hledali zelenější pastviny.
Během několika století osídlili téměř celou Evropu, včetně britských ostrovů. Genetické analýzy také odhalili, že lidé jámové kultury s původním obyvatelstvem nesplynuli, ale postupně ho nahrazovali. Mnohým archeologům se ale představa, že skupina nomádů v rámci pár stovek let zcela vystřídá zavedenou neolitickou kulturu, zdála nepravděpodobná. „Jak mohli jen tak svrhnout prosperující společnost?” ptal se Kristian Kristiansen, archeolog na univerzitě v Göteborgu ve Švédsku.
Úpadek, ale i vzestup
Odpověď přinesl laboratorní rozbor 101 starověkých zubů. V sedmi vzorcích objevili genetici rané formy Yersinia pestis – morového mikroba, který ve 14. století zabil zhruba polovinu všech Evropanů. Stepní kočovníci s touto nemocí mohli žít po staletí a s největší pravděpodobností si na ni vybudovali odolnost. Podobně, jako neštovice pustošily indiánské populace, mor zavlečený lidmi jámové kultury mohl masivně pronikat do neolitických vesnic a roznášet hroznou smrt.
„Morové epidemie otevřely novým obyvatelům Evropy dveře. Vysvětlují nejen kolaps neolitické civilizace, ale také rychlé šíření jejich DNA,” říká Morten Allentoft, evoluční biolog z Natural History Museum of Denmark. „Předpokládá se, že 40 % evropských obyvatel má ve své genetické výbavě genom jámových lidí.
Je jisté, že evropskou prehistorii formovaly všechny vlny. Kočovníci na koních ale přinesli inovativní kovové zbraně, vozy a hlavně stáli na počátku rozvoje indoevropských jazyků. „Moderní věda ukazuje, že Evropa je kontinentem přistěhovalců. A vždy byla,” říká paleogenetik z Harvardské univerzity David Reich. „Slovo domorodec zde postrádá smysl. O to zajímavější je náš původ studovat.”
Zdroj:
