1. května 1965 na svět přišel Jan Antonín Duchoslav, pravnuk slavného českého spisovatele Aloise Jiráska. Jeho generaci však spisovatelský gen zcela přeskočil, nikdy k psaní neinklinoval. Ale to ani k herectví.

Hercem pro omluvenku

Začátek herecké kariéry se sehrál docela vtipně: Antonín, přestože studoval gymnázium, známkově nijak nevynikal a škole se snažil všemožné vyhnout. Doslechl se o novém konkurzu na několik rolí do chystaného filmu Sněženky a machři Karla Smyczka. Ne, že by nad hereckou kariérou někdy přemýšlel, na konkurz šel z jednoduchého důvodu - pokud by ho obsadili, měl by omluvenou docházku.

Role Vikiho Cabadaje pro něj byla jako ušitá. Průšvihář Duchoslav nemusel ve filmu nic předstírat a problémového Cabadaje uhrál na první dobrou. Po skončení natáčení a s uvedením filmu nečekal, že by jeho role výrazně zarezonovala veřejností, a tak své myšlenky pomalu upínal na propáslou látku ve škole. Stal se však přesný opak - Sněženky a machři byl hit a nabídky se jenom hrnuly.

Následně se objevil ve filmech Už mu to začalo a Sladké starosti, než přesídlil do televize k seriálu Třetí Patro. Mizernou školní docházku v dalších letech mu gymnázium už neodpustilo, a nepřipustili ho k maturitě. Oficiálně má vychozenou pouze základní školu.

Vojna a vězení


Po dalších dvou filmech se přišla na řadu vojna, Antonínův největší strašák. ,,Dlouho jsem se jí vyhýbal, ale nakonec mi nezbylo nic jiného," přiznal. Vypracoval se na velitele tanku, ale po obrovském skandálu se šikanou byl odsouzen k deseti měsícům nepodmíněně.

„Byl jsem odsouzen za urážku a použití násilí mezi vojáky. Přiznal jsem se k hodně věcem, ale mrzí mě, že mě odsoudili i za věci, které jsem neudělal."

S amnestií prezidenta Husáka si nakonec odseděl pouhých 19 dní, na které paradoxně rád vzpomíná. Po ukončení vojenské služby na delší dobu skončila i jeho kariéra, a musel se uchýlit k obyčejné práci. Jakožto špičkový lyžař si otevřel lyžařskou školu a dělal instruktora. Nebo dělat měl. V důsledku velmi teplé zimy a nedostatku sněhu školu zavřel.

Zkoušel opravdu všechno, i když na většinu zaměstnání neměl kvalifikaci: dělal například rekvizitáře, posunovače, produkčního nebo osvětlovače, z televize následně odešel a vrhl se na nevšední byznys s dámskými ramenními vycpávkami.

Rodina na prvním místě

Naděje na návrat pod reflektory svitla v roce 1993, kdy byl obsazen do hororu Krvavý román. Utichla stejně rychle, jako přišla, a až do roku 2004, kdy herecká dráha nabrala druhý a mnohem silnější dech, o něj nebyl zájem.

Po filmu Non Plus Ultras zaplul do vod Rafťáků, a v roce 2008 si zopakoval svou nejznámější roli v pokračování Sněženek a machrů po 25 letech. Druhé šance se rozhodně nepustil, ale nijak na ni netlačil - ve stejném roce se mu s manželkou Klárou Stibůrkovou narodil syn Antonín, o čtyři roky později druhý synek Jan, a z vlastního rozhodnutí s dětmi zůstal doma a manželka chodila do práce.

Dnes se ctižádostivý herec občas někde objeví, naposled to byl seriál Benzínka a Rapl. Kromě sporadického hraní se Antonín věnuje moderování a předvádění na prknech, ale rodina je pro něj momentálně nejdůležitějším zaměstnáním.

Co se týče jeho nejslavnější role, sám přiznal, že kdyby mohl vrátit čas, Vikimu Cabadajovi by se obloukem vyhnul. Nebýt jeho, mohl úspěšně zakončit školu a třeba by se nikdy neocitl na druhé straně mříží. ,,Ale to jsem si říkal třeba před deseti lety a teď už si tím zase nejsem tak jistý. Pere se to ve mně," upřesnil herec.