Vyhlášená pochoutka na dvoře Jana Lucemburského? Dnes bychom ji asi nepozřeli

Bobří ocas byl uznáván jako postní pokrm.

Bobří ocas byl uznáván jako postní pokrm.

Foto: Shutterstock.com

Lucemburkové nepatřili k rodům, které byly zvyklé poukazovat na svůj vznešený původ obžerstvím. Jak Jan Lucemburský, tak jeho syn Karel byli vedeni ke střídmosti a pravidelným půstům. Doporučovali jim to kněží i lékaři. Na královském stole ovšem přesto nesměly chybět vyhlášené pochoutky své doby. Pochutnali byste si i vy?

Zdroje: www.idnes.czwww.vitalia.czklatovsky.denik.czwww.slu.cz

Stejně jako dnes si můžeme najmout osobní výživové poradce, kteří nám sestaví ideální jídelníček na míru, tak i Jan Lucemburský dostával od lékařů přesné instrukce, jak se má stravovat a čeho by se měl vyvarovat. Jídlo mu nemělo způsobit nevolnost ani nadýmání, kontrolovala se konzistence jeho stolice a barva moči.

Je zajímavé, že již tenkrát lékaři považovali za krajně nevhodné konzumovat pokrmy příliš slané. Nasolená a uzená masa, slanina nebo zelenina naložená do octa a soli byly odsuzovány podobně, jako dnes odsuzujeme takzvané průmyslově zpracované potraviny. Lékaři je králi povolili jen na cesty, jinak mu doporučovali jídla výhradně čerstvá.

Svatba Elišky Přemyslovny s Janem LucemburskýmSvatba Elišky Přemyslovny s Janem LucemburskýmZdroj: Neznámý / Creative Commons / Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Je libo středověké čatní?

Kromě toho si byli vědomi nebezpečí, že se panovníka někdo pokusí otrávit. Chudák Jan Lucemburský si kvůli tomu nemohl dopřát pokrm řádně kořeněný, sladký ani kyselý, protože dochucovadla by mohla přebít pachuť jedu. Čím jednodušší skladbu ingrediencí pokrm zahrnoval, tím vyšší byla pravděpodobnost, že by jeho chuťové pohárky jed odhalily.

Přitom právě ve výrazných chutích a koření si středověká šlechta doslova libovala. Hodně se pepřilo, používal se zázvor, hřebíček i šafrán, a většina pokrmů se navíc přislazovala medem či sušeným ovocem. Výsledkem byla pikantní, sladko-pálivá chuť tak trochu připomínající orientální kuchyni.

Jan LucemburskýJan LucemburskýZdroj: By Packare / CREATIVE COMMONS / CC0, https://creativecommons.org/publicdomain/

Med, rozinky, ale i švestky či třešně byly základem omáček servírovaných spolu s vařeným či pečeným masem. Když se přidaly výše zmíněné druhy koření, vzniklo z toho něco jako dnešní čatní. V době Jana Lucemburského a Karla IV. se takové omáčky podávaly i k vařeným veverkám. Specialitou v době půstu pak byl bobří ocas - byl totiž natolik podoben rybě, že ho církev uznala jako postní potravinu.

Bobří ocas se nejprve spařil a vyválel v popeli, aby se dal lépe očistit, a pak se povařil spolu s rozinkami, vínem, kořením a medem. Omáčka se zahustila kouskem chleba, ozdobila mandlemi a delikatesa byla na světě.

Zikmund Lucemburský zemřel osamocený

Nedůstojný konec Zikmunda Lucemburského: Příčinou smrti byl zhnisaný palec

Lucemburské chutě

Jan Lucemburský i jeho syn měli oproti české šlechtě o něco vybranější jazýček, protože byli v mládí zvyklí na kuchyni francouzskou. O Karlovi IV. je například známo, že miloval mleté kapří maso ochucené bylinkami a kořením nebo štiku s mandlovou nádivkou. Nepohrdl ale ani prasečími oušky. Panovníci se vyžívali rovněž v paštikách, které kuchaři aranžovali do rozličných tvarů, aby ohromili hosty. Kdo by odolal kousku paštikové šachovnice nebo hradu? Prezentace byla věru důležitá už v období vrcholného středověku.

Akční letáky