Jak zemřel Jan Masaryk: Vědci se posunuli v pátrání, ale otazníků je stále mnoho

Jan Masaryk

Jan Masaryk

Foto: Profimedia.CZ

Po komunistickém puči v únoru 1948 se Jan Masaryk ocitl pod obrovským tlakem. Jako jediný z nekomunistů ve vládě odmítl rezignovat a ministrem zahraničí zůstal. Ráno 10. března byl nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci. Měl na sobě jen pyžamo, oblečené naruby.

Když k tělu dorazil Vilibald Hofman z pražské kriminálky, nalezl ho v poloze na zádech a s patami směřujícími k domu. Konstatoval, že s tělem už lékař trochu hýbal a mrtvému rovněž zavřel oči a ústa. Za nehty zesnulého Hofman nalezl kousky omítky. Rozdrcené paty svědčily o tom, že ministr dopadl na nohy.

Chtěl utéct do Londýna? 

Ještě ten den se případu ujala StB a kriminálku z vyšetřování odstavila. Zakrátko pak vydala prohlášení, že šlo o sebevraždu. Případ byl uzavřen - alespoň v Československu. Britské noviny totiž hned druhý den přisoudily zodpovědnost za Masarykovu smrt Sovětskému svazu. Informovaly také o tom, že den před smrtí, tedy 9. března, ministr hovořil o samotě s prezidentem Benešem.

Obsah tohoto rozhovoru zůstává neznámý a zřejmě ho neznaly ani komunistické špičky, protože se oba muži vědomě snažili vyhnout odposlechům. Předpokládá se nicméně, že Jan Masaryk zvažoval emigraci, chtěl se usadit v Londýně a se svým plánem Beneše obeznámil. Během nacistické okupace si už ostatně ověřil, co všechno se dá ovlivnit z exilu, a jeho další politické působení za hranicemi by vůbec nemuselo být marné.

Vražda, nebo sebevražda? 

Sovětským svazem ustanovený režim měl velký motiv, aby ho zlikvidoval. Ať v Praze nebo v Londýně, Jan Masaryk byl živoucím odkazem svého otce a symbolem demokratických principů. Navíc neustoupil po dobrém, nenechal se ponížit a nepodepsal rezignaci jako ostatní. To byl nebezpečný příklad pro další nekomunisty, toho času ještě v politice činné.

Na druhé straně měl ministr určité důvody k sebevraždě. Už dříve trpěl depresemi, ostatně s psychickými potížemi se potýkaly i jeho matka a sestra. Únorový převrat pro něho musel znamenat značné rozčarování. Po dlouhých letech války se měl stát vrátit k hodnotám první republiky, ale místo toho se stal vazalem režimu Stalinova, a tolik lidí tomu ještě tleskalo! Viděl Jan Masaryk pro Československo ještě nějakou budoucnost? Měl vůbec sílu dál bojovat?

Lékař Karel Steinbach jeho rozpoložení rozuměl. Dokonce mu předepsal silné prášky pro případ, že by chtěl svůj život dobrovolně ukončit. Jan Masaryk je ale nikdy nevyužil. Místo toho si osudové noci v samé roztržitosti oblékl pyžamo naruby, vylezl na parapet u okna v koupelně, přičemž se mu možná za nehty dostala trocha omítky, odtud přestoupil na zhruba 40 cm širokou římsu a skočil.

Koupelna v bytě Jana MasarykaKoupelna v bytě Jana MasarykaZdroj: Profimedia.CZ

Podivné okolnosti a záhadná procházka po římse

Tato verze by se jevila jako přijatelná, kdyby se v ní nevyskytovalo několik podivností. Zaprvé, ministr po sobě zanechal byt v hrozném nepořádku, ve vaně dokonce ležel polštář. Zadruhé, poloha jeho těla svědčila o tom, že před seskokem musel stát čelem k budově, což je pro sebevrahy krajně netypické. Zatřetí, badatelé Martin Čermák a Jan Špička nedávno díky moderním simulačním technikám dospěli k závěru, že výchozí bod jeho pádu nebyl přímo v okně, nýbrž na římse přibližně metr od okenního rámu.

Idealizace první republiky se objevila díky časovému umístění této éry, které znamenalo dvacet let relativního klidu a míru. Ilustrační foto ze seriálu První republika

Jak se skutečně žilo za první republiky: Střední třída třela bídu s nouzí

Toto nové zjištění podle Čermáka a Špičky téměř vylučuje možnost, že by do Masaryka někdo strčil. Z okna by na něho nedosáhl, musel by se za ním vydrápat na římsu.

Na druhé straně ale člověk rozhodnutý skoncovat se životem nebude balancovat po římse, když může skočit rovnou. Mohly se tedy věci udát ještě jinak?

Například: Březnová noc je neobvykle teplá. Masaryk je už v posteli, pod peřinou, jen tak v trenýrkách. Najednou se k němu někdo začne dobývat. Ministr na sebe rychle navlékne pyžamo, jen tak halabala, aby před nečekanými hosty nestanul polonahý, a běží se podívat, co se děje. Ihned pochopí. Za dveřmi jsou neznámí muži hovořící rusky a jdou si pro něj. Uteče do koupelny, odkud není úniku. Pod oknem je 14metrová hloubka, ale ministr vidí poměrně širokou římsu, po které by se mohl dostat do jiných prostor paláce.

Mezitím už agenti prohledávají jeho byt. V koupelně si všimnou otevřeného okna a vykouknou ven. V tu chvíli se Masaryk mohl leknout a spadnout. Anebo na něj někdo namířil zbraň a on raději zvolil smrt dobrovolnou, než aby zemřel rukou vraha.

Faktem zůstává, že vyšetřovatelé ani po 73 letech nedokázali jednoznačně určit, zda se jednalo o vraždu, sebevraždu či nešťastnou náhodu. Případ byl několikrát uzavřen a znovu otevřen, ale pravdy se zatím nikdo nedopátral.

Zdroje: www.irozhlas.cz, www.idnes.cz, https://cs.wikipedia.org/wiki/Smrt_Jana_Masaryka

Akční letáky