Oblíbený písničkář
Jan Nedvěd se narodil 26. září 1946 v Praze. Už od dětství miloval hudbu a rád si se svým bratrem Františkem zpíval.
Učil se hře na kytaru a ovládal také hru na banjo. Vyrůstal nejen s bratrem Františkem, ale také jejich sestrou.
Ačkoliv ho to táhlo k hudbě a uměleckému řemeslu, rodiče chtěli, aby se vyučil elektrikářem. Aby měl takříkajíc něco jistého. Práce hudebníka se rodičům Jana zdála nejistá.
Kromě výučního listu v oboru elektrikář se Jan dostal na gymnázium, které úspěšně zakončil maturitou. Ačkoliv se chvilku živil jako elektrikář v podniku Spoje, jeho touha stát se hudebníkem byla větší.
Od roku 1982 začal vystupovat s nejrůznějšími beatovými kapelami, jeho srdcovkou však byly především trampské písně. Není divu, Jan miloval trampování a od malička měl blízko k přírodě.
Propadl depresi
Spolu se svým bratrem Františkem založil Jan trampskou kapelu Toronto, kterou následně přejmenovali na Brontosaury. Právě kapela Brontosauři znamenala počátek dua bratrů Nedvědů.
Jan Nedvěd - Zvony zvoní jen chvíli:
František i Jan byli také součástí hudební kreace Spirituál Kvintet. Ačkoliv jako hudebníci a skladatelé byli nejen oblíbení a úspěšní, jejich vztah byl poměrně komplikovaný.
Oba bratři se často hádali, nemluvili spolu a rozcházeli se ve zlém. To velice narušovalo jejich kariéru. Namísto sehranosti se mezi oběma bratry neustále prohlubovala propast.
Důvodem byl jejich odlišný životní styl. Zatímco Jan si přál žít volnomyšlenkářským a bohémským životem, jeho Bratr František byl stoprocentní pragmatik. Naposled se jako hudební duo na pódiu sešli v roce 2007.
Neshody s bratrem nakonec u Jana vyústily v deprese a nekončící chmury. Ty se ještě více objevily v době, kdy jeho bratr František zemřel. Jan se dokonce na několik let uzavřel na své chalupě a s nikým nekomunikoval.
Z kdysi energického zpěváka se stal smutný muž, který se uzavřel do sebe a samota se stala jeho útěchou. Dnes se Jan na veřejnosti takřka neukazuje. Téměř nevychází z domu a společnost mu dělá jen jeho Pavlínka a sestra Lída.
Zdroje: www.extra.cz, www.extra.cz, www.denik.cz