Podivná poprava Roháče z Dubé: Zikmund Lucemburský ji nechal v půlce přerušit

6. listopad 2020 četba na 2 minuty
Mikoláš Aleš: Jan Roháč z Dubé

Mikoláš Aleš: Jan Roháč z Dubé

Foto: Autor: Mikoláš Aleš, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6302159

Když Zikmund Lucemburský s uspokojením sledoval popravu nezdolného husity Jana Roháče z Dubé, pocítil úpornou bolest v nohou. Jeho vleklá nemoc se ohlásila v plné síle a lékaři nevěděli, jak by mu ulevili. Ve strachu, že ho Bůh trestá za jeho nenávist, rozkázal popravu přerušit. Ale bylo pozdě. Duše Jana Roháče už putovala jinam.  

Takto, volně převyprávěno, líčí události ze dne 9. září 1437 soudobá anonymní latinská píseň o Roháčovi Historia de quondam raptore Bohemiae Rohacz nomine. Český lid vnímal Zikmundův zhoršený zdravotní stav jako boží pomstu za všechno, čím se na národu provinil. Zánět v palci u nohy byl považován za "oheň pekelný", který nebylo možno léčit. Lékaři navrhli palec amputovat, s čímž císař po dlouhém váhání souhlasil, uzdravení se ale nedočkal. Tři měsíce po Roháčově popravě se odebral na věčnost i on, vyhublý na kost a zestárlý bolestí.

Důvodů k pověsti o božím hněvu měli Češi více. Když pomineme Zikmundovo pomyslné "přiložení polínka" na hranici mistra Jana Husa, jen samotná poprava Jana Roháče byla krutým a zlomyslným divadlem. Zikmund odbojného hejtmana nehodlal jen usmrtit, chtěl ho i zmučit a zesměšnit.

Luděk Marold: skupina bratrských vojevůdců na panoramatu bitvy u Lipan.Zdroj: Autor: Luděk Marold, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=19033594

Jan Roháč z Dubé se nikdy nesmířil s kompromisy, ke kterým byli husité po bitvě u Lipan přinuceni. A hlavně odmítal uznat Zikmunda českým králem. Jeho hrad Sion u Čáslavi se stal symbolem vzdorujících radikálních husitů. Zikmundovo vojsko ho dobylo až po čtyřech měsících intenzivních bojů.

Vojáci pak do Prahy přivedli padesátku zajatců, mezi nimi i Roháče. Zikmund si ho údajně nechal předvolat, aby se mu osobně vysmál. Poté stráže odvedly hejtmana do mučírny, kde ho kati trápili tak, "že z něho střeva plula". Poprava se konala hned druhý den, snad aby Roháč nestihl zemřít na následky mučení.

Bylo potřeba narychlo postavit obrovskou šibenici, na kterou by se vešlo 53 odsouzenců. Pro dřevo Zikmund nemusel daleko, spousta ho ležela na Staroměstském náměstí. Fakt, že bylo původně určeno pro stavbu krovu Týnského chrámu, nadzdvihl nejedno věřící obočí a přiživil mezi lidmi víru, že Bohu ten den se Zikmundem skutečně došla trpělivost.

Roháč na popravu kráčel oblečen do šarlatového roucha a na krku mu viselo znamení odsouzence k smrti. Jeho pouta i oprátka byly pozlaceny. Tímto gestem Zikmund neprokazoval hejtmanovi žádnou čest, šlo naopak o zesměšnění prostého zločince, který si hrál na šlechtice. Roháč byl zkrátka popraven stejným stylem jako obyčejný loupežník.

Zikmund skonal přesně o tři měsíce později, 9. prosince 1437. Příčina jeho smrti zůstává historikům neznámá, mohlo se jednat o dědičnou dnu, ale také o rakovinu.

Akční letáky