Husitský vojevůdce a táborský hejtman Jan Žižka z Trocnova byl považován za neporazitelného. I přesto, že patří mezi nejznámější osobnosti české historie, jeho činy, život, ale také vzhled obestírá mlha tajemství. Nejsou totiž známy jeho základní životopisné údaje.

Předpokládá se, že se narodil v roce 1360 v Trocnově. Tam také vyrostl a později vlastnil malý statek. Dle pramenů měl mít dvě manželky. Na počátku 15. století byl již známým lapkou. Vystřídal několik ozbrojených družin a bojoval ve válce proti Řádu německých rytířů. Po těchto aktivitách se připojil ke královskému dvoru Václava IV., kde byl pravděpodobně členem osobní ochranky královny Žofie. Zde se seznámil s učením Jana Husa a husitským myšlením.

Vojevůdce Jan Žižka

Svou kariéru husitského vojevůdce započal roku 1419, kdy se účastnil první pražské defenestrace. O rok později byl zvolen jedním ze čtyř táborských hejtmanů a velitelem armády. „Žižka byl odvážný a statečný. Šli za ním všichni. I sedláci, třebas bez zbroje, jenom s cepy, samostříly a sudlicemi a ochotně ho poslouchali," přibližuje spisovatel doby husitské Vavřinec z Březové.

I přesto, že se dobové prameny o významném hejtmanovi zmiňují, popisují pouze jeho válečné úspěchy. Paradoxem tedy je, že i když ho řadíme k největším osobnostem naší historie, ve skutečnosti nevíme, jak přesně vypadal. Nedochovala se žádná dobová vizuální památka.

Žižkova podoba se navíc během staletí měnila podle náboženské a politické situace. Již luterský farář a autor Hussitenkrieg Zachariáš Theobald v 17. století píše, že při svém putování po českých městech spatřil různé portréty Jana Žižky. Byly však značně rozdílné. Považoval je tedy za podvrch. Za jeho věrnou podobiznu určil obraz z majetku rodiny Gryspeků, na základě něhož Theobald vojevůdce popsal jako muže menšího, podsadité postavy, s velkou hlavou, s vousy střiženými podle polského stylu, s ježatým obočím, ryšavými vlasy a orlím nosem. Tato představa se rychle uchytila.

Podoba Jana Žižky

Poodhalit roušku tajemství Žižkova vzhledu pomohli až vědci. 21. listopadu 1910 byl v čáslavském děkanském kostele sv. Petra a Pavla objeven výklenek z 15. století. Na jeho dně ležely zkřížené stehenní kosti, poškozená vrchní část lebky a kus kameninové mísy. Kolem byly poházeny další úlomky kostí, dvě dřevěné destičky a chuchvalec ztrouchnivělé látky. Právě v Čáslavi měly být pozůstatky slavného hejtmana uloženy. Nikdy se ale nenašly. Objev rozvířil vlnu zájmu. Tým vedený antropologem Jindřichem Matiegkou nakonec odhalil, že lebka patřila jednookému muži.

Teorii potvrdil nejvýznamnější domácí antropolog minulého století, profesor Emanuel Vlček v roce 1966 a následně roku 1981 světoznámý odborník, maďarský doktor Imre Lengyel. Ten dospěl k závěru, že „čáslavská kalva" patřila muži, který zemřel ve věku jedenašedesáti až pětašedesáti let. „Z obličejového skeletu se dochovaly obě kosti nosní, jež mají v dolní polovině hrb. To dokládá, že jedinec měl orlí nos. Z důvodu vážného zranění levé očnice a tváře byl vychýlen o tři milimetry doleva," popsal vědec.

Zdroj: Youtube

Další zkoumání potvrdilo, že muž přišel v mládí o levé oko a v dospělosti byl zraněn na pravém. Levá očnice byla poraněna sečným zraněním vedeným šikmo dolů od vnějšího okraje oka ke kořeni nosu až na horní čelist. Z toho důvodu byla čelní kost mírně zploštělá a na očnici zbyla tři milimetry hluboká jizva. Zranění zdeformovalo levou část obličeje a poškodilo žvýkací úpon. Oko kleslo o čtyři milimetry. Vědci usuzují, že Jan Žižka měl kvůli vážnému poranění problémy s řečí a kousáním.

Zdroj:

www.is.muni.cz, www.zdravotnickydenik.cz, www.dvojka.rozhlas.cz