Díky Žižkovi se Východohusitský svaz měšťanů, šlechticů, ale i kalich vyznávajících žoldnéřů, později nazývaných Sirotci, stali téměř neporazitelnými. Byl to právě Žižka, kdo vymyslel legendární vozovou hradbu. Když ji nepřítel neprorazil, měl bitvu s největší pravděpodobností prohranou. Ani dokonalý vojenský výcvik, ani bitevní zkušenosti - nic nepomohlo protivníkovi ke zklidnění mysli, když se před ním Husité řadili a jednohlasně zpívali "Kdož sú Boží bojovníci...".
Jan Žižka byl před nástupem do husitských vojsk schopný lapka a později žoldnéř a vojevůdce jak v Čechách, tak v Polsku. Prošel si stovkami potyček a bitev, a proto dokázal nejprve nezkušené muže vycvičit do podoby smrtících strojů. Každý věděl, co má dělat. A každý také později, jako správný žoldnéř, očekával svou odměnu. Pod Žižkovým vedením husité šířili svou víru, obsazovali katolická města, drancovali a vypalovali kláštery. Jednooký vojevůdce neváhal upálit ani zrádce ve svých řadách.
Dnes je Jan Žižka z Trocnova považován za jednu z nejkontroverznějších postav českých dějin.
Do historie vstoupil Jan Žižka až v roce 1408. Bylo mu tehdy osmačtyřicet a patřil ke zbojníkům vedeným Matějem Vůdcem. Společně vyhlásili nepřátelství Jindřichovi z Rožmberka a královskému městu České Budějovice. Kolem roku 1419 se Žižka stal stoupencem Husova učení. O rok později se již zapsal do povědomí lidí jako vynalézavý stratég v bitvě u Sudoměře.
Již tehdy nosil pásku přes oko. Podle historických spekulací a později nalezené lebeční klenby, která by mu měla patřit, o pravé oko přišel již zamlada, kolem desátého roku života. Legenda říká, že když se jednou oddíl rožmberských ozbrojenců vydal drancovat, zastavili se na tvrzi v Trocnově. V tu chvíli vyběhl z chléva mladý Jan s vidlemi v rukou a obořil se na nejbližšího ozbrojence. Ten se v sedle otočil a v záklonu se po chlapci ohnal. Mladý Jan Žižka zvedl ruku, aby si chránil obličej, ale meč nepřítele ho zasáhl tak, že padl k zemi. Zachránila ho sestra Anežka a ranhojič z blízkého Čeřejova. Jan Žižka sice přežil, ale dle poranění na lebce mu zůsatala silně zdeformovaná půlka tváře. Vědci usuzují, že mu vážné zranění do konce života mohlo způsobovat problémy s řečí a možná i s jídlem. O tom, jak přišel o oko druhé a zda byl nakonec úplně slepý, se historici stále dohadují.
Faktem zůstává, že ke zranění přišel v bitvě u hradu Rábí. Podle některých pramenů ho zasáhl šíp, podle dalších ho zranila pouze tříska. Z vojenského a logického hlediska je však málo pravděpodobné, že by strůjcem Žižkova zranění byl opravdu letící šíp. Zbraně už tehdy byly tak vyvinuté, že například anglickým lukem dokázal lučištník zasáhnout nepřítele na vzdálenost 200 metrů a prostřelit mu plátové brnění. Tento poznatek tedy obrací pozornost na onu třísku, která se mohla z luku nebo zasaženého stromu odlomit a vojevůdce nešťastně škrábnout.
I když na první pohled mohlo zranění vypadat vážně, Jan Žižka zcela neoslepl. Dokázal prý rozeznat obrysy a v boji byl stále aktivní ještě další tři roky, až do své smrti v roce 1424. (Zdroj: www.husitstvi.cz, Husitství a jeho protagonisté, fórum, leden 2010 a www.cs.wikipedia.org)
