Co vám ve škole neřekli: Jan Žižka nebyl hrdina, ale sprostý zloděj a zlý vrah

Lenka Samuely | 29. 9. 2022

Život Jana Žižky je stále opředen tajemstvím. I přesto, že patří mezi sedm nikdy neporažených válečníků historie a jeho jméno často skloňují historici i laická veřejnost. Je považován za hrdinu i prvního českého teroristu.

Učení mistra Jana Husa a následné husitské revoluce nemají v tuzemských dějinách konkurenci. Tyto události však byly v následujících staletích vnímány a předávány tak, aby podporovaly chování režimu nebo jednotlivců. Národní obrozenci viděli v husitství sílu českého národa, T.G. Masaryk na něm postavil republiku a komunisté brali tábority jako první socialisty.

Podobně se tak nakládalo i s postavou předního husitského vojevůdce Jana Žižky. „Jednooký bojovník zároveň fascinuje i odpuzuje," tvrdí historička Eva Doležalová. „A tato rozpolcenost se nese celými dějinami. Jeho život se totiž rozděluje na dva. Ten, o kterém nic moc nevíme, a ten, jenž je dochován v literatuře."

Jan Žižka ve skutečnosti

Pramenná základna je však podle odborníků úzká a týká se hlavně posledních pěti let jeho života. Nikdo si není zcela jistý, kdy se Źižka narodil a kde byl vychován. „Zhruba víme, co dělal v letech 1378 až 1384, kdy mu pravděpodobně bylo 18 až 25 let," říká historik a spisovatel Petr Čornej. V pramenech vystupuje jako svědek dědických řízení nebo dlužník. „Poté ale na dvacet lez zcela zmizí, aby se kolem roku 1406 objevil jako člen bojové družiny pohybující se na hranici zákona. Proto jsem si kladl otázku, kde tak dlouhou dobu Žižka byl. Musel se nějak živit. Napadlo mě jediné. Že v zahraničí působil jako žoldnéř," vysvětluje Čornej.

V bandě Matěje Vůdce tak pravděpodobně pokračoval ve své zbojnické kariéře. Nechával se najímat vlivnými šlechtickými rody, aby pomáhal dobývat strategicky výhodné hrady a města, zabíjel protivníky, ale také přepadal bohaté kupce. „I když to zní zvláštně, na Žižkovo počínání se musíme dívat dobovou optikou, ne dnešní. Kdysi panovalo pravidlo smrt za smrt. To však neznamená, že jako rytíř nebyl krutý a bezcitný. Jinak by nebyl tak úspěšný," vysvětluje historik.

Až do počátků husitských válek si budoucí vojevůdce vydělával na své živobytí u polského krále Vladislava II. Jagella, s nímž se účastnil bojů proti Řádu německých rytířů. Válčil prý také v Uhrách, Dánsku a v Dolním Sasku. Následně se měl dostat do služeb krále Václava IV., kde měl zastávat funkci vrátníka, komorníka nebo osobního strážce.

Husitský vůdce Jan Žižka

Je však jasné, že v roce 1419 byl již v Praze. 30. července toho roku se totiž stal přímým účastníkem první pražské defenestrace. „Zřejmě měl na starosti vojenskou organizaci celé akce, takže už musel mít nějaké postavení. Také se píše, že byl jedinečným dvořanem krále Václava. Revoluce ho vytáhla nahoru," říká Čornej.

Zdroj: Youtube

V té době byl již Žižka horlivým následovníkem učení mistra Jana Husa a nebál se pozvednout meč proti každému, kdo žádanou podobu církve nepovažoval za správnou. „Podle mého soudu byla jeho podpora husitství jedinou možností, jak odčinit svůj život, který byl naplněný hříchy. Zabíjel, kradl a mrzačil. Na pokraji fyzického zániku se snažil dojít spasení," vysvětluje historik.

Zdroj:

www.plus.rozhlas.cz, www.ct24.ceskatelevize.cz, www.cs.wikipedia.org, www.denik.cz

Tagy Eva Doležalová Husitské války Husitství Jan Hus Jan Žižka Matěj vůdce Petr Čornej Tomáš Garrigue Masaryk Václav IV. Vladislav Jagellonský