Zdroj: Wikimedia Commons - Volné dílo
Jak skutečně vypadal Jan Žižka: Znetvořený obličej mu zabraňoval jíst i mluvit
Přestože zemřel před 596 lety, v paměti Čechů zůstává dodnes. Jedná se o jednoho z nejznámějších mužů české historie, Jana Žižku z Trocnova (1360-1424). Víme ale vůbec, jak tento chrabrý muž vypadal?
Většina lidí si představí Žižku jako muže s ikonickou páskou přes oko, knírem a nejobvyklejší zbraní té doby, palcátem. Ve tváři výraz naprosté odhodlanosti a odvahy. Tak ho zobrazovaly učebnice základní školy. Jeho podobu můžeme také znát z našeho hlavního města, na které Žižka dohlíží z národního památníku na Vítkově. Jak ale skutečně vypadal, je předmětem mnoha sporů a vášnivých debat historiků.
Problém je, že se obraz Žižky po staletí měnil dle politického přesvědčení a trendů. Po tom, co byl dlouhou dobu obdivován, přichází období deformování a démonizování Žižky Habsburky. Ti cíleně dehonestovali husitské hnutí i s jejím čelním představitelem. Bojovníka tak znetvořují orlím nosem či ho popisují jako krvelačnou bestii, která tyranizovala českou zemi. Až v období národního obrození je pak jeho obraz reformován.
Diskutovanou otázkou jsou například jeho vousy a vlasy. Zejména jejich délka a barva. Většina historiků se přiklání k jeho typickému kníru. Mezi nimi je také spisovatel Josef Svatopluk Machar (1864-1942). Ve své knize popsal Žižkovu inspiraci Poláky, kteří si také nechávali zastřihovat knírek. I barva byla velmi důležitá, mluví se o tmavě hnědé či dokonce ryšavé. To by zcela změnilo vzezření Žižky tak, jak si ho z obrázků pamatujeme.
Nejstarší zpodobnění bojovníka pochází z roku 1516. Podle dochovaných zpráv byl v roce 1424 pohřben v Hradci Králové, odkud bylo jeho tělo z neznámých důvodů převezeno do Čáslavi, konkrétně do kostela sv. Petra a Pavla. Roku 1910 zde probíhala rekonstrukce, při níž došlo k významnému objevu. Restaurátoři nalezli několik stehenních kostí společně s kalvou (lebeční klenbou), které měli podle všeho patřit právě českému vojevůdci. Lebka se stala známou jako Čáslavská kalva a je jí přičítána největší pravděpodobnost pravosti. Že by to mohla být zrovna lebka Žižky prozrazovala levá očnice, která byla poškozená hlubokým sečným zraněním. Bylo také odhaleno, že v důsledku úrazu oka došlo ke zborcení a deformaci tváře. Zranění má vliv na schopnost skusu a správnou asymetrii obličeje. Další úraz je patrný na jeho pravé očnici, ten se měl zhojit až těsně před jeho smrtí.
O které oko tak bojovník vlastně přišel? Na většině vyobrazení má pásku přes oko pravé. Ať je to slavná monumentální socha v Praze, kterou vytvořil Bohumil Kafka (1878-1942) či obraz Mikoláše Alše (1852-1913). Pokud by byl ale nález z roku 1910 pravý, musel by mít vojevůdce pásku přes oko levé.
V 80.letech byl nález několikrát zkoumán. Bylo prokázáno, že všechny ostatky, včetně lebky, patřili muži, jenž se dožil věku od 61 do 65 let. To by přesně odpovídalo životu Žižky. Záhada přesto není dosud rozluštěna. Snad bude tento slavný muzejní exponát zkoumán i v budoucnosti a my se tak díky moderním technologiím dozvíme, jaká byla skutečná podoba slavného českého vojevůdce.
