Talentovaná a výřečná

Než pohledná tmavovláska z Jihlavy Jana Adámková, rozená Dolejší (*7. února 1972), vyhrála v roce 1997 konkurz na moderátory TV Nova, byla učitelkou češtiny, angličtiny a tělocviku na druhém stupni pražské základní školy. Pochází totiž z rodiny středoškolských profesorů a šla v jejich šlépějích. Ty ji zavedly na Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde vystudovala český jazyk a literaturu.

Jak si vzpomíná, rodiče jí říkali, že byla od malička „upovídaná“, otevřená a živá, měla kolem sebe ráda lidi. Ve čtyřech letech začala dělat moderní gymnastiku, v níž závodně pokračovala jako žačka sportovní školy do patnácti let. Trénink a dřina v časných ranních a pozdních večerních hodinách ji naučily disciplíně, zodpovědnosti a sebezapření.

Na gymnáziu se v taneční škole věnovala latinskoamerickým tancům. Kromě sportovního talentu měla nadání na jazyky. Zvládá ruštinu, učila se i němčinu a již zmíněnou angličtinu, domluví se s Poláky i Francouzi.

Kromě toho má ráda výzvy a nové obzory. Právě to ji přivedlo k rozhodnutí zúčastnit se konkurzu Novy.

Milá a oblíbená

Na této televizní stanici nejdříve pět let divákům sdělovala, co nám chystá počasí na následující dny, a to tak skvěle, že se dvakrát stala Rosničkou roku. Následující tři roky zasedala za moderátorský stolek po boku Karla Voříška jako „zprávařka“ (2002–2005). Několikrát byla nominovaná na cenu ANNO, divácké soutěže o nejpopulárnější tvář Novy. S těhotenským bříškem pak odešla na mateřskou, aby se věnovala péči o svého synka. Do televize se vrátila „k počasí“. V roce 2012 byla mezi moderátory, kteří z Novy odešli kvůli dusné atmosféře, kterou nikdo z nich nechce nijak zvlášť rozebírat.

Na moderování Televizních novin vzpomíná ráda a důvodem jejího odchodu bylo i další plánované těhotenství a rodina. Vzhledem k okolnostem odchodu v souvislosti s kolegy možnost vrátit se nedostala.

Nevsadila na jednu kartu

Už v době učitelských studií Jana Adámková také úspěšně zakončila akreditovaný program Business School Nederland, v roce 2002 se stala ředitelkou Moderátorské školy D₃. Její název je dle jejího vysvětlení zkratka latinských Dicendo, Disces, Dicere, do češtiny se to dá volně přeložit jako „mluvením se naučíš mluvit“.

O pět let později byla za svůj vzdělávací projekt Moderátor(ka) v elektronických mediích nominována na prestižní oxfordskou cenu za vědu a vzdělávání. Po odchodu z televize se proto neztratila, a dál úročila své učitelské vzdělání a moderátorské zkušenosti.

Je autorkou celostátních projektů Komunikační výchova, řečnického umění, napsala sborník Mluvený projev. Stala se mezinárodně uznávanou odbornicí v oblasti komunikace. Jejím zaměřením se stalo řízení mezinárodních projektů a PR marketingových kampaní, zapojila se do mezinárodní spolupráce v oblasti vědy a vzdělávání. Ve výuce kultury veřejného projevu, komunikační strategie, profesní etiky a umění prezentace tak zúročila i své pedagogické vzdělání.

Později začala spolupracovat s katedrou českého jazyka a literatury Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Její tvář tak nevídáme, ale její jméno coby pedagožky je zapsané ve vzdělávacích programech Ministerstva školství a také akreditovaných vzdělávacích programech v oblasti vedení managementu, vztahů s veřejností a dalších souvisejících oborech. Spolupráci navázala s Akademií věd ČR. Následně zakotvila jako managerka britské obchodní společnosti PANET LTD.

Prostřednictvím nadací se úspěšná podnikatelka věnuje charitě a pomoci postiženým, především dětem. Nejen proto, že ji rodiče vedli k tomu, aby pomáhala druhým, ale má za sebou i traumatickou dopravní nehodu, při které utrpěla těžká zranění i její maminka. Ale hlavně ona sama v posledním měsíci prvního těhotenství prodělala dočasné ochrnutí poloviny tváře. Tehdy si uvědomila, že nelze soudit lidi podle vzhledu a rozhodla se postiženým pomáhat.

Příjmení Adámková jí dal zároveň se snubním prstenem fotograf Petr, s nímž má dnes již dospělé syny Petra a Dannyho. Ty se manželé snažili vychovávat tak, aby si vážili všeho dobrého, co je v životě potká.

Zdroje: www.novinky.cz, www.novinky.cz, zivotopis.osobnosti.cz, www.businessinstitut.cz, www.onlyu.cz