Narodila se v Praze, krátce před druhou světovou válkou. Ta, jako ostatně životy všech, poznamenala i její dětství. Kromě válečných strádání má i další trpké vzpomínky. Bydlela s rodiči nedaleko kobyliské střelnice, kde se popravovali vězni. Nikdy prý nezapomene na zoufalství v očích otce a pláč maminky při nočních výstřelech, a nikdy by to už nechtěla zažít.
Jizvy z dětství
Drsné podmínky a nedostatek potravin v okupovaném městě se odrazily i na jejím zdraví. Ke konci války onemocněla paratyfem, střevním onemocněním, které se přenáší kontaminovanou vodou a potravinami. Má mírnější průběh než tyfus, přesto budoucí oblíbená a milovaná herečka bojovala o život. Když se zdálo, že svůj boj prohraje, maminka jí sehnala od lékárníka jakousi tabletku. Mohla ji zabít, mohla ji vyléčit… Po uzdravení jí začaly vypadávat vlasy a musela se nechat ostříhat dohola. Do první třídy chodila prý v čepičce a byla kvůli tomu středem nepříjemné pozornosti spolužáků.
Jasná volba
Jiskru lásky k divadlu v srdci herečky zažehnul tatínek, nadšený ochotník, který ji a později i osm let mladší sestru, též herečku, kterou známe jako Popelčinu sestru Dorotu, vedl k divadlu. Příjmení mají stejné, ta mladší se jmenuje Dana. Ani dospívaní neměla naše herečka lehké.
Otec se s maminkou po válce rozvedl, a tři holky zůstaly samy, ač je tatínek o víkendech navštěvoval. Nejenže neměly peněz nazbyt a často ani na pořádné jídlo, tíha domácnosti ležela na jejích bedrech. Uklízela, nakupovala, vařila, nosila uhlí, protože se maminka, která měla navíc zdravotní problémy, vracela večer z práce unavená. Přesto si na svou dceru našla čas, povídaly si a byly si oporou. V tomto duchu vychovávala herečka i své dvě dcery.
Po jedenáctiletce zamířila – kam jinam než na DAMU. Svým výrazným talentem na sebe upozornila ve školním divadle DISK. Jako studentka si proto zahrála jednu z hlavních postav v půvabné, dodnes u diváků oblíbené komedii Zdeňka Podskalského. Ta je stále jednou z jejích nejznámějších filmových rolí.
Jako do přepracovaného vědce zamilovaná průvodkyně si ho „unese“ na hrad v rodné obci, kde je kastelánem její otec.
Cenné zkušenosti
Po studiích získala své první angažmá v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Už od počátku hrála dramatické postavy a dostávala významné role, ve kterých měla možnost hned od počátku vyzrávat. Pět hereckých sezón, které tam strávila, pro ni byly další velkou školou a velmi ráda na tamní účinkování vzpomíná.
Seznámila se tam s prvním manželem Jiřím Michným. V roce 1963 se jim narodila dcerka Terezka. Radostnou událost a štěstí jí překazila smrt. Krátce po jejím narození manžel zemřel mladý, v pouhých třiceti čtyřech letech na roztroušenou sklerózu.
Nová kapitola
Tragická událost pro mladou maminku byl důvod, proč přešla do Prahy, a její obrovský talent, proč ji přijali na činoherní scénu Národního divadla. Utrápená, nešťastná a zpočátku i jako herečka na velké scéně nejistá, se sblížila s hercem, kterého si můžeme pamatovat jako vandrovníka Jakuba Cirkla z třináctidílného seriálu o osudech sklářů Albrechtické huti. Také on v té době procházel těžkým obdobím, měl za sebou rozvod a jeho žena i s jejich dcerkou Johankou emigrovala se svým partnerem do zahraničí.
Nebyla to láska na první pohled, ale postupné poznávání, a z kamarádství se zrodila celoživotní láska, kterou svým manželským slibem zpečetili na Zbraslavi v roce 1969. V době už pro její dcerku byl „tatínkem.“ Spolu mají dceru Báru (*1971), která nese otcovo příjmení. Také ona je herečka, ze seriálů ji známe třeba z Ordinace v růžové zahradě jako lékařku Pavlu Barnovou.
Děvčátko z úvodního obrázku na prknech naší Zlaté kapličky ztvárnila řadu dramaticky náročných charakterů, svůj jedinečný talent uplatnila v komediálních rolích. Hrála oduševnělé i cynické postavy, bezbranné ženy i neústupné panovnice, milující bytosti či svůdnice.
Byla také hojně obsazovanou filmovou, a především televizní a seriálovou herečkou. Výčet jejích rolí je obrovský. Připomeňme alespoň pohádku Třetí princ, kde seděla na trůně jako královna Země Iva po boku svého muže, který ztvárnil krále Země Iva.
Přidáme ještě filmovou hádanka z cyklu populárních komedií.
Prozradíme, že jako Tonička, která miluje Karla Gotta zde pouští do ordinace mladého lékaře Štěpána. Teď určitě už jméno herečky s velkým srdcem znáte.
Ještě dodáme, že v 90. letech stejně jako její manžel a mnoho dalších herců z „národního“ odešla kvůli nespokojenosti s novým vedením. Svým vynikajícím herectvím dál okouzlovala dalších dvacet let diváky ve Vinohradském divadle.
Za Agnes ve hře Křehká rovnováha získala cenu Thálie (1996). Vynikají herečka, jedna z nejlepších poválečné doby, si ještě v roce 2011 zahrála matku v psychologickém dramatu Viditelný svět. Téhož roku, když zjistila, že má problémy naučit se roli a padla na ni úzkost, usoudila, že je čas s herectvím skončit.
Jméno herečky a všechny odpovědi naleznete na následujícím videu:
Rozloučení
Jana Hlaváčová se stáhla z veřejného života do ústranní rodinného domku v Modřanech. Starala se o milovaného manžela, který byl po operaci zhoubného nádoru na ledvině a chemoterapii, věnovala se rodině a vnučce.
Trpěla depresemi, ke kterým se ke konci žvota přidala Parkinsonova choroba. Do své poslední chvíle jí byl oporou manžel Luděk a dcery. Po jeho úmrtí (2019) ztratila vůli žít, odmítala chodit ven či se, kromě svých nejbližších, s někým bavit. Chtěla jen dožít. Skonala doma, v péči rodiny ve věku osmdesáti pěti let dne 13. ledna 2024.
Do Národního divadla se s ní 26. ledna přišli rozloučit a vzdát jí poctu herečtí kolegové, prezident Petr Pavel, ministr Martin Baxa, její studenti z DAMU, i desítky (a venku) stovky diváků. Za obrovského potlesku a tónů státní hymny opustila rakev se zesnulou černý piedestal, aby byla převezena na místo posledního odpočinku.
Zdroje: www.lifee.cz, www.idnes.cz, www.vlasta.cz, www.prozeny.cz, www.irozhlas.cz
