Loňské „sedmnáctiny“
Už po několik let slaví dne 14. ledna Jana „Uriel“ Kratochvílová své „17.“ narozeniny. Sedmnáctka jsou pro ni čísla 1 a 7, jichž součet je symbolem nekonečna. Loni byly významné, ačkoli jak sama říká, žije už tisíce let třeba někde na oblaku a žádný věk nemá, dle data narození jí bylo sedmdesát. Své životní jubileum oslavila se svou skupinou Illuminati.ca na velkolepém koncertě v Lucerně v listopadu. Zúčastnily se ho známé tváře naší hudební scény a pokřtila na něm nové dvojalbum Now & Then.
I na něm vystoupila ve svérázném oblečení, bez kterého si ji nedovedeme představit. Stále ji baví měnit svůj vzhled nejen pro svůj vlastní pocit, ale i touhu překapovat jím a vytrhnout lidi ze všednosti a zbavit je předsudků.
Kvůli „výstřednímu“ vzhledu byla v Československu rušivým elementem. Těm v horních patrech se třeba nelíbily její copánky, které nosila, ani písnička, o kterých v ní zpívala, ani její dodnes oblíbené, mnohdy velmi sporé oblečení ze síťoviny, natož pak blues-rockový sound její kapely Motor (1979-1981), kterou založila, či průkopnický rock-reggae v kapele Heval (1981-1983). A to včetně názvu, který měl dle nich být odkazem na tehdy uvězněného disidenta Václava Havla. Nebyl. Byla to složenina jmen jejího psa Hektora a kočky Valerie. Byly jí prostě házeny klacky pod nohy.
Jednu z jejich písniček si můžete připomenout na následujícím videu (Heval, 1981):
Křídla holčičky
Jana Kratochvílová (*1953) pochází z Gottwaldova (dnes Zlín) a už jako dítě se odlišovala. Tehdy ale byla spíš uzavřená. Hrála závodně tenis a také výborně na housle. Mohla z ní být virtuoska, kdyby jí v patnácti letech neučarovalo šest strun kytary, které vyměnila za čtyři struny a smyčec. Gymnazijní roky protancovala v taneční skupině. Poprvé si zazpívala v Country Beatu Jiřího Brabce v roce 1973, následovalo několik dalších hudebních uskupení až nakonec na dva roky zakotvila u Kroků Františka Janečka (1976-1978).
Vítr do plachet nabrala a kurz změnila v roce 1983, kdy s posvěcením tehdejších úřadů vyrazila s Pavlem Trnavským z Hevalu na hudební festival do Irska, kde uspěla s písní Demon Me. Dostala tam pozvání díky ceně publika, kterou získala za písničku Publikum tvé jsem já na mezinárodním festivalu v Japonsku. Z Irska se nevrátili. Údajně měli emigrovat, kvůli tomu se nemohli vrátit, protože by jim hrozilo vězení. Jak režimu, tak jí se ulevilo. Doma byla zcela vymazána, uchytla se v Anglii, kam za ní utekl její celoživotní partner, tehdy bubeník skupiny Pražský výběr Jiří Hrubeš. Tam rozevřela svá doma přistřižená křídla.
Když svá, tak svá
V nové zemi začala Jana vystupovat jako Jane Pope. Brzy přišly nabídky od hudebních vydavatelství, které spolupracovaly třeba s Madonnou. Odmítla. Jednak nechtěla dělat vyloženě popovou hudbu a jít cestou jiných hvězd, ale ani být nějakou loutkou v showbyznysu. Stejně jako kostmýmy měnila svá umělecká jména, vystupovala v klubech a festivalech, natočila desku a několik singlů. Tam začala nosit převleky a masky, stala se vegetariánkou, „přičichla“ k ezoterice. Chodila na školu alternativní medicíny, začala se zajímat o léčitelství a byliny, holistickou medicínu a získala diplom z hypnózy.
Na česká podia se začala se svým „Georgem“ vracet od roku 2003. Dnes ve svých výstředních kostýmech svým fanouškům zazpívá i své hity, které měly být zapomenuté. Tak můžeme opět naživo slyšet její krásný nakřáplý hlas s neuvěřitelným rozsahem. Jana Kratochvílová nejen zpívá, ale i skládá a píše texty a zůstává „svá“.
Zdroje: www.extra.cz, zeny.iprima.cz, www.schoolpressclub.com, www.ireport.cz, zivotopis.osobnosti.cz