Do Osvětimi se rodačka z vesnice Będów, poblíž Lodže, dostala roku 1942. Nowaková byla přidělena do tzv. Kommanda, ženské skupiny, která u řeky Sołe měla na starost sušení sena. Celkem v této grupě nucených pracovnic působilo 200 Polek. Ani jedna nebyla obeznámena s Janiným plánem na útěk.
Stalo se to 24. června téhož roku. Nowaková počkala, až si jich dozorci nebudou všímat, a dala se na útěk. Její zmizení bylo postřehnuto až o mnoho hodin později, takže měla čas dostat se co nejdál od tábora.
Trest pro spoluvězeňkyně
Rozzuření nacisté, ač se snažili sebevíc, nedokázali Nowakovou vypátrat. Její spoluvězeňkyně byly podrobeny tvrdému výslechu, všechny zatvrzele mlčely. Dozorci pro ně zvolili trest, který připadal pouze židovským ženám – oholili jim hlavy.
Ani ztráta dlouhých vlasů jim nerozvázala jazyk, a tak je z „pohodlných“ pracovních podmínek přeřadili do pobočného tábora Budy, kde byly nuceny k čištění rybníků a kopání příkopů.
Nowaková se mezitím dostala do Lodže. Tam se neznámo kde ukrývala až do března 1943, než ji dopadli nacisté. O dva měsíce později směřovala zpátky do Osvětimi.
První osvětimská útěkářka
Dlouho se tam ale nezdržela; Nowakovou ihned poté přemístili do ženského tábora Ravensbrück, kde zůstala až do jeho osvobození v dubnu 1945. Své kolegyně z Kommanda pravděpodobně už neviděla a ony zase netušily, že ji nacisté znovu polapili.
Janina se stala vůbec první ženou, která úspěšně utekla z Osvětimi. Po ní se o to pokusilo dalších 50 žen různých národností. Její další osudy po konci druhé světové války už nejsou známy.
