Zdroj: Profimedia.CZ
Jánošík měl do romantického hrdiny daleko: okrádal chudé, na boháče si netroufal
Těžko říci, proč se zrovna Juraj Jánošík stal pro Slováky oslavovaným národním hrdinou a symbolem boje proti vrchnosti. Podobných lupičů běhalo počátkem 18. století po slovenských kopcích mnoho. K hrdinům bojujícím za svobodu prostého lidu měli daleko.
Juraj Jánošík se nenarodil do zcela chudých poměrů, jak se traduje. Jeho rodiče patřili k zámožnějším rolníkům, o čemž svědčí mimo jiné fakt, že svého syna vykoupili z vojenské služby. To si hned tak někdo dovolit nemohl.
Jánošík se původně připojil k vojsku knížete Františka II. Rakocziho, který povstal proti Habsburkům. Tažení skončilo neúspěchem a vojákům bylo nabídnuto přidat se k císaři. Jánošík se tomu nebránil, po nějakém čase se mu však vojenská služba začala zajídat, a tak ho rodiče vykoupili. Vrátil se domů k pluhu a nějakou dobu se věnoval těžké práci na poli.
Jeho neklidná duše ošlehaná válkou ale stále toužila po dobrodružství. Kamarád z vojny Tomáš Uhorčík ho zlákal k pašování koní z Polska a zatáhl ho do své zbojnické party. (Zdroj: hashtag.zoznam.sk)
Zdroj: Shutterstock.com
Nebylo však pravdou, že okrádali bohaté a rozdávali chudým. Na šlechtice a zámožné velkostatkáře si netroufali, protože by se neprobili přes jejich ochranný doprovod. Jejich cílem byli nejčastěji drobní kupci, řemeslníci a bezbranné vdovy, patřící do jakési nižší střední vrstvy.
O rozdávání lupu potřebným nemohla být ani řeč už jen z prostého důvodu, že těch uloupených cenností zase tolik nebylo. Zkazky o Jánošíkových pokladech ukrytých kdesi v horách jsou skutečně jen pohádkami. Dochovala se jen zpráva, že zbojníci věnovali děvčatům z vesnice Terchová zlaté prsteny, to však nemůžeme považovat za akt charity, ale spíše snahu učinit na dívky dojem.
"Jánošík neměl pro zbojnictví skoro jistě žádný vyšší ideový nebo politický motiv," píše historička Joanna Goszczynská v knize Mýtus o Jánošíkovi ve folklóru a slovenské literatuře 19. století. (Zdroj: https://dennikn.sk, prosinec 2017)
Uhorčík se po čase oženil, se zbojničením nadobro skončil a vedení se ujal Jánošík. Jeho "kariéra" nebyla nijak dlouhá, v čele bandy loupil v podstatě jen od podzimu 1711 do jara 1713. Nakonec předvedli k soudu jak jeho, tak Uhorčíka. Jánošíkovi připsali na vrub i vraždu faráře Juraje Vrtíka z Domaniže, což zbojník tvrdošíjně odmítal.
Přes nedostatek důkazů byl ve svých 25 letech odsouzen ke kruté smrti, což zřejmě přispělo k popularizaci jeho případu. Zatímco Uhorčík byl rozlámán v kole, Jánošíka podrobili hrůznému mučení a nakonec ho zavěsili za levý bok na hák.
