Nyní se vědci domnívají, že záhadu tohoto přelomového objevu konečně vyřešili. Objev byl učiněn v Myanmaru a jednalo se o skutečnou raritu, protože nikdo nevěřil, že by bylo možné živočichy takto podrobně pozorovat po tak neskutečné době. Díky textuře jantaru, a právě jeho vlastnostem je totiž možné dávný svět zvířat pozorovat daleko lépe než v horninách. V těch by zejména malí živočichové zcela ztratili, zatímco v jantaru je možné je mnohem lépe zkoumat, a to včetně prostředí, v němž se pohybovali. Stopou může být i zrnko písku anebo jiného povrchu, které pomůže určit, kde se živočich zachycený navždy v jantaru pohyboval.
Na dokument o tvorovi z jantaru se podívejte zde:
Přednosti jantaru pro vědecký svět
Až dosud byli živočichové zalití v jantaru vědeckým světem považováni za chameleony, byť neskutečného stáří. Nyní však vědci dokázali, že jde o naprosto jiný živočišných druh, jehož studiu se věnoval docent biologických věd Juan Diego Daza. Jeho tým umístil jantarové fosilie do období poloviny křídy. A zvířata označil za dávné chameleony období křídy. Ústředním bodem těchto nálezů byla zejména objevená kompletní lebka, skvěle zachovaná ve 3D, která ukazovala dlouhou tenkou kost spojenou s krkem tvora, na jejímž konci jsou připojeny zbytky jazyka.
Jantary jsou díky jejich tmavému, ale přitom proměnlivému odstínu i zaoblenému tvaru sice ideální pro pozorování v nich zachycených živočichů, ale díky stejným přednostem mají tendenci tyto objekty zkreslovat. A právě ve vědeckém oboru může být každé zkreslení naprosto určující.
Nové skutečnosti
Po zveřejnění studie se objevili další paleontologové, kteří Dazovi dokázali, že v jantaru nejsou zataveni chameleoni, ale albanerpetontidi, dávno vyhynulí obojživelníci, jimž je přezdíváno také "albíci". Mají čtyři nohy, ale na rozdíl od dnešních obojživelníků i ocas, kromě toho mají i znaky, jež je připodobňují spíše k plazům, jelikož mají drápy a šupiny a zvláštní jazykovou kost, která je typická právě pro plazy. Je to ten znak, který vidíme, když se na hada díváme – tedy jeho velmi rychlé „vystřelování jazyka“, od něhož je jeho jazyk pojmenován jako balistický. Podívejte se, co je tím myšleno:
Takže i když Dazův tým v roce 2016 jantarové tvory špatně identifikoval, zřejmě objevil možná nejstarší příklad tzv. vystřelovacího jazyka objeveného v přírodě. Albíci po důkladném prozkoumání a CT skenech dostali dokonce nové jméno – byli pojmenováni po gemologovi, jenž předložil nezvrtané důkazy v podobě zkamenělin albíků, Adolfu Perettim.
Tento druh zkamenělin z Myanmaru se nyní jmenuje Yaksha perettii. Drobný obojživelník žil před 99 miliony let se stal prvním představitelem "majitele" balistického jazkyka, který vystřeloval z úst jako střela, aby tvor polapil svou kořist.
Zdroje:
en.wikipedia.org/wiki/Yaksha_perettii, www.sciencenews.org, www.inverse.com
