J. Korczak: Nacisté mu nabízeli milost, on dobrovolně zemřel ve v plynové komoře

23. leden 2020 četba na 5 minut
Janusz Korczak šel dobrovolně na smrt

Janusz Korczak šel dobrovolně na smrt

Foto: profimedia

Humanista, spisovatel, lékař. Janusz Korczak věnoval celý svůj život ochraně a péči o děti a pro ty méně šťastné zřídil sirotčince. Když bylo roku 1942 nařízeno, že všechny židovské děti z varšavského ghetta pojedou do vyhlazovacích táborů, nasedl se sirotky do transportu směr Treblinka i Korczak. Přestože nemusel.

Janusz Korczak se narodil roku 1878/79 jako Henryk Goldszmit ve Varšavě. Už od mala vykazoval velký literární talent, ale studium jako takové ho moc nebralo. Když jeho otec roku 1896 zemřel, musel se Korczak zhostit role hlavy rodiny a pomoct matce s penězi; přivydělával si doučováním méně nadaných studentů.

Po dokončení střední školy přijal umělecký pseudonym Janusz Korczak a vydal se na dráhu lékaře na lékařské fakultě Carské univerzity, na literaturu ovšem nezanevřel, během studií napsal několik článků do studentského týdeníku a v roce 1901 publikoval svou první knížku, román Děti ulice. Škola mu ani tentokrát nešla od ruky, a ač ho medicína naplňovala, nedokázal udržet tempo, a jeden ročník si musel zopakovat.

Po absolvování doktorátu roku 1905 získal místo ve varšavské dětské nemocnici, ale kvůli rusko-japonské válce musel téhož roku narukovat do armády jako vojenský lékař. Po válce se vrátil do nemocnice, která ho zdarma ubytovala výměnou za lékařskou péči, kdykoliv byla potřeba. Chudé rodiny měly jeho ošetřovatelské služby zdarma, movitější musely zaplatit. V roce 1906 vydal další román Dítě z přijímacího pokoje, který ho učinil významným spisovatelem a vyhledávaným pediatrem.

Dům sirotků

Korczak často cestoval, aby si rozšířil lékařské dovednosti – strávil rok v Berlíně a Paříži a několik měsíců v Londýně, kde sledoval vedení dětských domovů – právě tento pobyt ho roku 1912 inspiroval k otevření Domu sirotků.

S první světovou válkou byl Korczak opět odvolán coby vojenský lékař. Konec válečného sporu roku 1918 však pro něj neznamenal návrat do sirotčince, protože ve stejném období vypukla v Polsku válka za nezávislost Sovětského svazu a Korczak musel znovu obléct uniformu.

Boje na několik dalších let utichly a Korczak se mohl plně pohroužit do svého životního poslání. Založil další sirotčinec s názvem Náš dům, v obou institucích působil nejen jako ředitel, ale i pediatr a pedagog a na děti aplikoval do té doby neodzkoušené, ale revoluční metody – děti měly větší rozhodovací slovo a samy mohly založit parlament nebo dětský soud, který v případě nutnosti „soudil“ i pracovníky zařízení. Také vzdělání vzal z jiného konce a vyučoval je hrou. Za tuto ohromující práci získal Korczak roku 1926 důstojnický kříž Řádu polského znovuzrození a stal se opěvovaným po celém světě. Nezapomněl ani na literaturu – vydal mnoho románů, příruček i důležitých publikací. Stal se i rozhlasovým moderátorem s vlastním pořadem.

Dobrovolně vstříc smrti

Roku 1936 musel Korczak z této pozice odstoupit. Sílící nenávist vůči Židům si vybírala svou daň. Sirotčince skončily ve varšavském ghettu a Korczak zase v žaláři. Nakonec ho ven na kauci dostal jeho blízký přítel, který mu nabídl zhotovení falešných dokladů, aby uprchl z Polska. Korczak tuto nabídku odmítl, nemohl nechat všechny ty děti napospas osudu.

V roce 1942 se varšavské ghetto stalo terčem vyhlazovací operace  Großaktion Warschau. Každý den putovalo do táborů smrti kolem 6 tisíc Židů. Transportu se 5.srpna (některé údaje hovoří o dnu následujícím) nevyhnul ani Korczakův sirotčinec. Celkem 192 dětí se muselo přemístit na náměstí, kde se vyčkávalo na transport. Korczak dostal od polské exilové vlády nabídku na útěk, tu však opět smetl ze stolu.

Před odjezdem Korczak řekl dětem, aby se pořádně oblékly, protože jedou na výlet do přírody. S úsměvem na tváři vyrazila skupina vstříc jisté smrti. Poslední možnost svobody dostal Korczak od německého důstojníka, který ve staříkovi rozpoznal autora svých oblíbených dětských knížek. Důstojník chtěl, aby Korczak nenastoupil do transportu, Korczak jeho žádosti nevyhověl a vlezl k dětem do vlaku. Dne 7. srpna skončili všichni v plynových komorách Treblinky.

Památky na dobro

Na jeho příběh a laskavost židovský lid i jeho rodné Polsko nikdy nezapomnělo. V Izraeli si občané mohou koupit poštovní známku s jeho tváří. Roku 1979 vznikla Mezinárodní literární cena Janusze Korczaka, která je udílena za nejlepší knížky pro mládež a o mládeži. Jeho jméno nesou ulice v Berlíně, Hannoveru nebo Tel Avivu. Nejznámější skulptura Janusz Korczak s dětmi je k nalezení v Jeruzalémě v Izraeli, spoustu soch bylo vztyčeno i v rodné Varšavě.

O jeho příběhu vzniklo také mnoho knih (např. Milkweed amerického autora Jerry Spinelliho) a inspirovalo se jím mnoho filmů (např. Korczak režiséra Wojciecha Pszoniaka nebo americký televizní film Vzpoura z roku 2001).

Akční letáky