Služebnice boží
Mohlo jí být nějakých sedmnáct let, když jako obyčejná dívka z rolnické rodiny, bez vzdělání a jakékoli znalosti vojenské strategie vstoupila do dějin a zasloužila se o ukončení sto let trvajících mocenských sporů a bojů mezi Anglií a Francií. Pod jejím velením francouzská vojska porazila Angličany, kteří obléhali strategicky významné město Orléans. Díky vítězným bitvám dostala dauphina Karla z rodu Valois do Remeše, historického místa korunovace francouzských králů, a on tak mohl usednout na trůn jako Karel VII.
Narodila se kolem roku 1412 v obci Domrémy, která dnes na její počest nese jméno Domrémy-la-Pucelle, což odkazuje na její možné jméno, které nejspíš ani sama neznala. Byla známá jako Jehanette (Johanka), ale jak vyplývá ze zápisků soudního procesu řekla, že se jmenuje Jehanne la Pucelle, což se dá přeložit jako služebnice Johana, po její smrti uváděné jako Pucelle d’Orleans, služebnice z Orleans. Pucelle byl i výraz používaný pro mladé svobodné ženy – panny. Žádné místo Arc (Ark) ve Francii není. Jelikož se v té době apostrofy běžně nepoužívaly, mohla mít příjmení po otci Darc (či Tarc), což se později mylně přepisovalo jako D’Arc, tedy z Arku. Mohla se jmenovat Romée po matce, neboť matčino příjmení dívky v té době a oblasti se používalo častěji. Jak se opravdu jmenovala se neví. V češtině ji známe jako (svatou) Johanku nebo Janu z Arku, přezdívanou Panna orleánská.
Jako z filmového scénáře
Johanku katolická matka od malička vedla k víře v Boha. Když jí bylo kolem třinácti let, začala slyšet hlasy, kterými, jak věřila, k ní promlouval Bůh prostřednictvím sv. Michaela, sv. Kateřiny Alexandrijské a sv. Markéty Antiochijské. Sdělovaly jí, že jejím životním posláním je zachránit Francii, vyhnat Angličany a pomoci dosadit na trůn právoplatného krále Karla. V šestnácti letech složila slib čistoty, vzepřela se sňatku, který ji otec dojednal a vyjednala si soukromé slyšení u Karla. Jak ho dokázala o svých vizích přesvědčit, žádný historik nezjistí, ale údajně mu sdělila něco, což mohl znát jen boží posel, a tak jí Karel uvěřil – a pověřil…
Následující video ukazuje rekonstrukci tváře Johanky z Arku:
Johanka si ostříhala si vlasy, oblékla si brnění a v březnu 1429 v čele vojsk na svém bílém koni vyrazila s pověřením Karla a božími hlasy v hlavě splnit své poslání a spasit Francii. Ačkoli ho splnila, skončila jako kacířka na hranici. Možná se král Karel obával její rostoucí slávy, možná přestal věřit jejím vizím, a tak ji vyslal na hazardní vojenskou výpravu. S malým vojenským oddílem se měla utkat s odpůrci u města Compiegne. Tam ji, nejspíš kvůli zradě, v květnu 1430 zajala skupina burgundských šlechticů spolčených s Anglií.
Sbohem, Johanko
Johanku pak Angličané uvěznili ve městě Rouen, kde ji postavili před soud. Obžalovaná byla ze 70 činů od krádeží, podvodů po spolčení s ďáblem a čarodějnictví. Karel VII. nehnul ani prstem, aby jí pomohl z obavy, aby se sám nezapletl do některého z jejich údajných činů, a ponechal ji jejímu osudu. Odsouzená byla za kacířství a nošení mužského oděvu a rok po svém zajetí byla 30. května upálena na hranici.
Její popel skončil v Seině. Pro rekonstrukci jejího obličeje lze vycházet jen z torza sochy – hlavy, které se zachovalo z kostela v Orléans (zbořený byl v roce 1850), o němž se předpokládá, že by to mohla být Johanka.
Teprve až poté, když král Karel VII. získal zpět vládu nad téměř celou Francií, požádal o obnovení procesu. V roce 1456 bylo jméno Johanky očištěné a byla prohlášena za hrdinnou mučednici. V roce 1909 ji papež Pius X. prohlásil za blahoslavenou, papež Benedikt XV. pak za svatou v roce 1920. Johanka z Arku se stala jednou z patronek Francie.
Navzdory tomu, že se její vize splnily, mnozí odborníci se domnívají, že trpěla schizofrenií nebo bipolární poruchou, nebo možná předčasnou demencí v důsledku prodělané tuberkulózy skotu. Ale tím lze asi sotva vysvětlit její schopnosti „vojevůdce“. Nicméně za svou víru v osvobození Francie zaplatila krutou smrtí…
Zdroje: www.history.com, snippetsofparis.com, www.thecollector.com