Kanibalismus v japonské armádě: Výsledek hladu i rituální záležitost

5. prosinec 2019 četba na 2 minuty
Japonská armáda za 2. světové války

Japonská armáda za 2. světové války

Foto: Pinterest

Japonští vojáci bojovali ve druhé světové válce se vštípenou doktrínou, že raději spáchají sebevraždu, než aby padli do zajetí. Nikdo jim však neudělil instrukce pro případ, že se ocitnou odříznuti od zásob. Hladem zemřít nehodlali. Raději snědli zajatce.

O kanibalismu v japonské armádě se dlouhou dobu nesmělo psát ani ve Spojených státech. Jen jeden novinář se krátce po válce zmínil o tom, že těla několika zajatých amerických vojáků byla Japonci zkonzumována, a příbuzní obětí se doslova zhroutili. Znesvěcení těl nepřátel nicméně roku 1946 vyšetřovaly i japonské soudy a několik vysokých důstojníků bylo odsouzeno k trestu smrti.

Až do 90. let minulého století se mělo za to, že některé japonské jednotky se za druhé světové války uchylovaly ke kanibalismu z důvodu hladovění. Historik Yuki Tanaka ve spolupráci s australskými vědci však na základě dobových dokumentů dospěl k závěru, že hlad často nebyl hlavním motivem. "Armáda byla silná, vojáci měli dostatek brambor, rýže i sušených ryb. Myslím, že snědení zajatců zesilovalo jejich pocit vítězství a utužovalo vztahy, protože to tabu kanibalismu porušili společně," uvedl Tanaka.

Některá svědectví hovoří o aktech téměř rituálních: z těl zajatců se prý někdy nejprve vyňala játra, která měla strávníkovi dodat nezměrnou sílu.

Tanaka napočítal zhruba stovku zdokumentovaných případů kanibalismu, jehož se japonská armáda dopouštěla zejména na australských a indických zajatcích. Jistý Pákistánec, který byl zajat při japonské invazi do Singapuru a odvezen k nuceným pracím na Nové Guineji, po válce vypověděl: "Viděl jsem na vlastní oči, jak japonští vojáci zabili a snědli jednoho vězně denně po dobu minimálně 100 dnů." Maso prý bylo nebožákům někdy z těla odsekáváno i zaživa.

Akční letáky