Gejšou se může stát jakákoli japonská dívka, která absolvovala střední školu, má černé vlasy a souhlas rodičů. Pochopitelně by měla být i pohledná, pohybově a hudebně nadaná a ne úplně hloupá. Tyto mladé učednice se nazývají maiko a mají pět let před sebou, než se naučí všechny potřebné dovednosti. „Když maiko dosáhne věku 20–21 let, její mistři umění a majitel okiya (internátní škola) rozhodnou, zda je připravena postoupit do fáze gejši. Neexistuje žádná oficiální zkouška, jen jí musí dát zelenou, aby šla dál." (Zdroj: mai-ko.com)
Za dobu svého učení nedostává mladá maiko žádný plat, avšak škola ji platí jídlo, ubytování, cestovné, nástroje a dokonce dostává i kapesné na osobní věci. Některé školy však nechávají maiko splatit dluhy, jakmile začne vydělávat jako profesionální gejša.
Oficiálně by maiko ani gejša nesměly mít žádného přítele. Dříve byly za vztahy trestány, někdy i velmi krutě. Když však vztah dokáží utajit, není to, v dnešní moderní společnosti, takový problém. Svatba je však pro gejši zapovězená. Především v regionu Kjótó, kde je tradice nejsilnější. Některé gejši se ale stanou svobodnými matkami. „Nemám ani přítele," říká mladá gejša Komomo. "Jsem příliš zaneprázdněná prací, abych se s někým mohla potkávat, a hosté na večírcích jsou ve věku mého otce." (Zdroj: www.reuters.com)
Kdysi byla profese gejši celoživotní náplní. Nyní však ženy končí kolem třicátého a čtyřicátého věku právě proto, aby si mohly založit rodinu. Pravidlem této profese je „vdát se za umění, ne za muže“. Pokud se tedy chtějí vdát, musí s prací skončit. To opět platí v regionech, kde se dbá na tradici. Objevují se totiž zprávy, že i vdané ženy s profesí gejš pokračují a společnost to toleruje.
Podobně jako baletky, i gejši jsou v práci stále. Jejich běžný den je plný aktivit. Vstávají mezi 8:30 a 9:30, oblékají si neformální kimono a odcházejí do umělecké školy. Od deseti hodin do oběda mají v třicetiminutových intervalech hodiny umění. Pokud je však čeká velké divadelní představení, mohou nepřetržitě trénovat i 6 hodin. Po obědě mají dvě hodinky čas na osobní volno. Po něm se však musejí nalíčit, nanést na obličej a záda typický bílý make-up, obléci si speciální taneční kimono a od 18 hodin už gejša i maiko absolvují kolem tří rautů nebo setkání s klienty, kde baví publikum svým uměním. Domů se dívky dostanou kolem jedné hodiny v noci. Jelikož jsou placené za odpracované hodiny, dokáží si vydělat mezi 3 000 $ (cca 65 tisíc korun) a desítkami tisíc dolarů za měsíc.
Fenomén gejš ale postupem času mizí. Jejich počet v Japonsku dosáhl v roce 1928 vrcholu 80 000, nyní jich však zbývá pouze 1 000 a jsou živy především díky turistickému ruchu. (Zdroj: en.wikipedia.org)
