Původem svářeč se Crha vydal na dráhu divadelního a televizního herce. Začal v divadle v Kladně, pak přešel do Jihlavy, kde talentovanému Jaromírovi nabídli hlavní role ve hrách Král Lear nebo Othelo. Často hrál po boku své sestry Marty a to i přes nastupující handicap, který v herecké branži může, ale i nemusí nadělat pořádnou paseku; Crha byl nedoslýchavý. Nosil naslouchátka a musel se naučit odezírat ze rtů svých kolegů. Někdy se stalo, že přístroje za ušima vyhlásily několikaminutovou stávku a Crhův hlas se rozezněl celým sálem jako zvon. A někdy to bylo přesně naopak - šeptal, až ho bylo sotva slyšet.
Dusivá atmosféra 26.dílu Studna ze třetí série kontroverzního seriálu 30 případů majora Zemana se dala krájet a za vše mohl Crhův nevšední herecký um a schopnost improvizovat. Ono pokyvování se sekerou na začátku dílu byl jeho nápad. Těsně před natáčením se Crha kýval sem a tam a režisérovi se to zalíbilo natolik, že improvizovaný pohyb použil.
K roli starého Brůny se Crha dostal shodou náhod - režisér si ho vyhlídl na natáčení 21. dílu Pán ze Salcburku, kde Crha postával na jihlavském náměstí a pozoroval filmování. Viděl v něm něco naprosto fascinujícího a nabídl mu hlavní roli ve Studně. Za ono pověstné kývání se začal nenávidět - kolegové ho tak zdravili pokaždé, když vešel do místnosti, a Crhovi se to zprotivilo.
Po své nejslavnější roli se ještě chvíli ohříval v záři reflektorů, do větších rolí se ale už pouštět nechtěl. Jako epizodní postavička se objevil ve vlažně přijatém filmu Julek a historickém filmu z období třicetileté války Poslední propadne peklu. Filmovou kariéru pak pověsil na hřebík a do své smrti 30. listopadu 1982 se věnoval už jenom divadlu.