Jaromíra Mílová se narodila 24. července 1961 ve Varnsdorfu. Tato čerstvě třiašedesátiletá herečka se proslavila hlavně jako mladá teenagerka, kdy pro svůj nevinný, dívčí až naivní vzhled okouzlila nejednoho režiséra. Jenomže pak její sláva vyhasla. Po talentované Jaromíře se jako kdyby zem slehla.
Na konci sedmdesátých let se Jaromíra Mílová objevila ve třech podstatných filmech české kinematografie. Ačkoliv dnes hereččino jméno nikde viditelně nerezonuje, účast na těchto skvostech už jí nikdo nevezme. Tato filmová díla jsou totiž dodnes považována za (na svou dobu) velmi pokroková.
V rolích naivních romanticky smýšlejících dívek
Proč tomu tak je? Báječní muži s oklikou, film režiséra Jiřího Menzela z roku 1978, psychologické drama Karla Smyczka s názvem Housata o rok později nebo Hon na kočku od Milana Muchny se nebojí otevřít téma nešťastně zamilovaných teenagerů. V té době bylo takových snímků jen pomálu a Menzel, Smyczek i Muchna s tímto věčným problémem lidského bytí naložili doopravdy grandiózně.
Nicméně můžete mít sebelepší scénář, sebešikovnější kameramany, perfektní lokace, trefnou hudbu i padnoucí kostýmy, ale bez těch správných herců zkrátka dobrý film nenatočíte. A zde se právě dostává na scénu Jaromíra Mílová.
Ačkoliv v Menzelových Báječných mužích s oklikou měla jen vedlejší roli, v roce 1981 za ni na 1. mezinárodním festivalu komediálních filmů Vevey ve Švýcarsku získala ocenění.
Mezi hlavní přednosti Jaromíry Mílové, které si cenili hlavně režiséři, totiž patřila její neokoukanost a svým vzhledem byla ideální pro postavy adolescentních dívek, které mají velmi romantický pohled na svět.
Housata a Hon na kočku
Toto se velmi zúročilo právě v dalším filmu, kde jsme skvělou herečku měli možnost vidět, a sice v Housatech Karla Smyczka. Zde si Mílová zahrála dívku z internátu, která prožívá svá první milostná opojení, nadějné vyhlídky, ale i tvrdé střety s realitou.
Její herecký výkon pak vrcholí v neromantické komedii Milana Muchny Hon na kočku, kde ztvárňuje tuctově vyhlížející studentku, která neskonale touží po prvním milostném zážitku. O dívku se zajímají zkušení muži, nicméně ona sama ve své nedospělosti a nevinnosti vůbec neví, po čem vlastně skutečně touží.
I když je tento film velmi výpravný, někdy až zdlouhavě, na svou dobu se vymyká tehdejším „stereotypům“ a otevírá tak tehdejší tabu, kdy se o zamilovanosti a rozervanosti mladé lidské duše v socialistickém opojení zkrátka nemluvilo.
Ruku k dílu zde přiložil i Miloš Macourek, a i on má svůj podíl na tom, že Hon na kočku skvěle zaznamenává, kterak naivní středoškolačka o své romantické iluze přišla. Jak píše web patriotmagazin.cz, i Filmový přehled poukazuje na to, že bez Jaroslavy Mílové by tento skvělý film nebyl tak skvělým, a sice z důvodu, že: „Typově výbornou představitelku hlavní hrdinky našel Milan Muchna v Jaromíře Mílové.“
Upadla v zapomnění
Po těchto třech excelentních počinech ovšem Jaromíra Mílová už nikde tak nezazářila. Možná zkrátka jen proto, že dospěla. Kouzlo mladé naivní dívky zmizelo a následovaly už jen vedlejší role.
V roce 1996 se ještě objevila coby hraběnka v dramatu Zapomenuté světlo, vidět jste ji také mohli v Nahotě na prodej, Krásce v nesnázích nebo Boleru. Nicméně od té doby se objevuje spíše v divadle a nebo v televizi.
Jedním z těch „starších” počinů je oblíbený seriál Přátelé zeleného údolí z osmdesátých let, z těch současnějších jste tuto skvělou herečku mohli vidět například v seriálech TV Nova Specialisté nebo Policie Modrava.
Zdroje: csfd.cz, patriotmagazin.cz