Přízrak osmdesátých let Jaroslav Malý: Oběti si vybíral podle titulů na zvoncích

14. duben 2020 četba na 3 minuty
Jaroslav Malý si vybíral oběti náhodně. Zazvonil na zvonek, a zastřelil kohokoli, kdo byl zrovna doma.

Jaroslav Malý si vybíral oběti náhodně. Zazvonil na zvonek, a zastřelil kohokoli, kdo byl zrovna doma.

Foto: Shutterstock.com

"Chcete vidět trojnásobného vraha? Tak to jsem já!" chlubil se hrdě Jaroslav Malý soudním znalcům. Na jeho vraždách bylo nejpodivnější, že u nich chyběl motiv. Psychopat s absencí jakéhokoli soucitu s druhými prostě potřeboval někoho zastřelit. A bylo mu zcela jedno, kdo to bude.

Už v 17 letech dostal Jaroslav Malý podmínku za to, že ve škole vystřelil vzduchovkou na svého mistra. Později si odseděl 30 měsíců za napadení průvodčího ve vlaku a urážku příslušníka SNB. Po celou tu dobu spřádal plány, jak zabije soudkyni, která ho poslala do vězení. Později tvrdil, že se chystal postřílet celou její rodinu a byt zapálit.

Po propuštění mu kdosi řekl, že dotyčná soudkyně mezitím zemřela. Nebyla to sice pravda, ale Malý tomu uvěřil. Touha po vraždě v něm nicméně mezitím uzrála natolik, že se jí nemohl zbavit. "Já jsem prostě musel někoho zastřelit," prohlásil.

Jednoho říjnového dne roku 1986 se toulal po Praze s ukradenou pistolí. V Bělehradské ulici si vyhlédl úzký dům a zazvonil na byt v prvním patře. U jména na zvonku ho prý zaujal vysokoškolský titul, což podle něj zvyšovalo pravděpodobnost, že "v bytě bydlí komunisté". Právě na členy strany se chtěl ve svém zabíjení zaměřit, přestože si ani neověřoval, zda jeho oběti skutečně komunistickou ideologii vyznávají.

Otevřít mu přišla 55letá žena. Jaroslav Malý ji okamžitě střelil do hlavy a vstoupil do bytu, kde spal její těžce nemocný starší manžel. Vrah vpálil ránu i jemu. Protože se mu ale zdálo, že manželé ještě dýchají, překryl jim ústa páskou na koberce a každého střelil do hlavy ještě dvakrát.

Malý poté byt vykradl a vrátil se do Litoměřic, kde bydlel. O týden později zamířil se svými dvěma kumpány do Ústí nad Labem. Z telefonního seznamu si vybrali adresu, na které měl bydlet postarší pár. Nešťastnou náhodou v bytě právě pobývala mladá maminka s novorozencem, její rodiče nebyli doma. Po první střele do hlavy jen omdlela. Malý ji svlékl a kochal se pohledem na její tělo. Když se začala probírat a prosila ho, aby ji nezabíjel, řekl jí údajně: "Mrtví nemluví, nedá se nic dělat, děvenko." A usmrtil ji hned několika výstřely. Rodiče mladou ženu našli mrtvou v kaluži krve, zatímco v postýlce plakalo vnouče.

Malý u výslechu nezapíral, naopak to vypadalo, že je na své bezdůvodné vraždy hrdý. "Kdybych měl kulomet, zabiju třeba sto lidí naráz," prohlašoval. Se stejným nadšením přijal rozsudek smrti. "To byste mě naštvali, kdybych nedostal provaz," řekl vyšetřovatelům. Soudci ho nakonec ale opravdu "naštvali", protože trest smrti změnili na doživotí.

V roce 1989 Malý čelil novému obvinění: ve vězení prý dohnal k sebevraždě jednoho spoluvězně, a ještě ho zatáhl za nohy, aby ho smyčka opravdu uškrtila. Soud se však už nekonal. Sám Malý se za mřížemi oběsil, jelikož ho podle jeho slov trápily revmatické bolesti.

Akční letáky