Jaroslav Marvan: Vlasta Burian z něj udělal herce, po válce ho Marvan ale zradil

8. prosinec 2019 četba na 4 minuty
Jaroslav Marvan

Jaroslav Marvan

Foto: profimedia

Jaroslav Marvan vyzkoušel před herectvím od všeho trochu. Poslední práce - vymáhání dluhů - byla tak strašná, že poprosil svého kamaráda Josefa Čapka o pomoc. Malíř ho seznámil s Vlastou Burianem, a legenda byla na světě. Po válce však svého chlebodárce podrazil.

Rodilého Žižkováka ani nenapadlo, že by měl více životných možností, než jít v otcových šlépějích. Po vystudování gymnázia Karla Sladkovského se rovnou přidal na dráhu pošťáka.

Z exekutora hercem

Nejdříve dělal na pražském Zeměpisném ústavu, poté se přesunul na ředitelství pošt.Odtud ho po třech letech vyslali do Užhorodu. Strávil tam tři roky, než po návštěvě divadelního představení zjistil, že by rád zkusil hraní. Začal v ochotnickém divadle. Miloval to, ale samozřejmě, žádný výdělek z toho neměl. Vrátil se zpátky do Prahy a v nově nalezené zálibě pokračoval. Nakonec se donutil opustit poštu a hledat něco blíž jeho srdci, třeba to hraní.

Nebylo to snadné. Nakonec se musel spokojit s prací výběrčího úvěrů, zatímco ve volných chvílích a po večerech amatérsky skopičil. Po několika měsících dřiny v úřadu vymáhání vzpomínal na práci pošťáka s úsměvem. Domů se vracel demotivovaný, vyšťavený, ale co bylo nejhorší, nedařilo se mu. Jeho nadřízení si stěžovali a Marvan nevěděl, jak z toho ven. Při jednom setkání se svým bývalým spolužákem a přítelem Josefem Čapkem naříkal, jak se od lidí stydí vymáhat peníze. Také mu vyprávěl, že si zamiloval divadlo a chtěl by se stát profesionálním hercem. Na to měl Čapek jednoduché řešení.

Jaroslav nastoupil do divadla Vlasty Buriana ve svých 24 letech. Za jedno představení měl třicet korun. Žádná velká výplata to nebyla, ale pro začátek dobrý. Netrvalo dlouho a stal se předním hercem divadla a Burianovým nahrávačem. V roce 1943 se uchýlil do Divadla na Vinohradech. Svou kariéru na prknech zakončil v roce 1972 v Národním divadle.

Velmi komplikované vztahy


Co se týče filmu, vůbec první počin byla role ve snímku Falešná kočička aneb Když si žena umíní z roku 1926. Následovala malá role v Dobrém vojáku Švejkovi nebo Svatém Václavu. Naplno se rozjel ve 30. letech, kdy si zahrál v neuvěřitelných 111 filmech. Ne nadarmo se z něj stal vůbec nejobsazovanější český herec. Člověk by řekl, že s takovým tempem neměl pro rodinný život čas, ale opak byl pravdou.

Jeho první žena Marie si vystačila s tím málem, co do vztahu přinášel. Spolu byli dlouhých 50 let, neměli děti a někomu zvenčí jejich manželství připomínalo spíše souznění dvou dobrých přátel. Že by Marvan Marii silně miloval se také říct nedalo. V roce 1955 ji totiž podvedl s Alenou Jančaříkovou. S vinou z tajného románku žít nemohl, a vše své ženě vyklopil. Ta mu dalších pět let poslušně stále po boku a snažila se ignorovat fakt, že její manžel tráví večery v náruči jiné ženy.

Mileneckému páru se v roce 1960 narodila dcera a Jaroslav nemohl být šťastnější – konečně zjistil, jaké to je být otcem. Jenže nedlouho poté si pro jednoho člena malé rodinky přišla smrt.

Buriana obvinil z kolaborace


Alena se otrávila svítiplynem. Samozřejmě kolovaly zvěsti, že ji otrávila Marie, obvinění se nikdy nepotvrdilo. Manželský pár se se situací musel nějak vyrovnat, Marie se starala o Marvanovu dceru, Jaroslav trávil veškerý čas v práci. V roce 1968 natočil svůj pravděpodobně nejvýznamnější počin, televizní seriál Hříšní lidé města pražského.

Jeho posledním natočeným filmem se stala Noc na Karlštejně. O rok později Marvan umírá. Na svém kontě měl přes 200 filmů, Státní cenu, titul zasloužilý umělec a v neposlední řadě titul národního umělce.

Bohužel se mu nevyhnul titul zrádce. Po válce byl jeho blízký kolega a muž, který z něj udělal herce s velkým H, Vlasta Burian, obviněn z kolaborace. Marvan přiléval olej do ohně, protože svého přítele nebránil a potvrzoval obvinění. Tento kix mu nikdo nezapomněl.

Akční letáky