Proslavil se v pozdním věku
S hereckou kariérou Jaroslava Sypala to bylo trochu jiné, než bývá u herců zvykem. Tomuto řemeslu se nevěnoval od malička, proslavil se až v poměrně pozdním věku. Bylo to zhruba v 90. letech, kdy díky svému malému vzrůstu a vtipnému kukuči, byl předurčen ke komediálním rolím. A tak se také stalo.
Debutoval v roce 1982 ve filmu Pásla kone na betone a v seriálu Dráculův švagr. Pořád to nebylo ale ono. Následně si zahrál vedlejší roli v pohádce Lotrando a Zubejda. „Část pohádky jsme natáčeli v Bulharsku, to bylo docela namáhavý. Po 14 dnech jsme se už těšili domů,“svěřil se herec pro Rozhlas.cz.
„To ještě nebyly mobily, tak jsme přes pevnou linku dali domů vědět, že se vracíme. Jenže Bulhaři mezitím naše letenky prodali. A takhle se to opakovalo i další den. No, od té doby jsem v Bulharsku nebyl,“dodal. Jeho velká chvíle ale měla teprve nadejít. Objevil ho režisér Jaroslav Soukup a obsadil do trilogie Byl jednou jeden polda, která mu zajistila největší slávu.
Lidé si ho díky tomuto filmu zapamatovali jako nevraživého poručíka Hrubce. V roce 2001 ho stejnojmenný režisér obsadil do komedie Jak ukrást Dagmaru, která mu byla šitá přímo na tělo. Naposledy se objevil před kamerou v roce 2022 ve filmu Když prší slzy. Už ale v roce 2025 se chystá film Filman, kde se Jaroslav Sypal také objeví.
Kromě hraní Jaroslav Sypal píše také divadelní hry a texty písní. „Napsal jsem čtyři divadelní hry a hodně povídek. Jsem pozorovatelem života. Rád sleduju historky, který píše sám život,“pokračoval v rozhovoru. I přesto, že na své herecké kariéře začal pracovat až později, dělá to s láskou a stále rád.
Přes dvacet let se také věnoval dabingové režii. „Upravoval jsem dabingy a jsem na to strašně pyšný, protože jsem udělal desítky filmů a desítky seriálů. Ale hlavně jsem pyšný na to, s kým jsem se tam setkal a koho jsem mohl režírovat. Režíroval jsem Abrháma, Vinkláře, Stanislava Fišera, Věru Galatíkovou. Josef Abrhám mi říkal plantážníku, protože mi pořád vyčítal, že jsem ho obsadil a že on dabing neumí. A řemeslně ho neuměl, ale intonačně byl úžasný“ svěřil se.
Bydlí na hřbitově a je spokojený
Jaroslav Sypal svoji trvalou adresu bydliště nezměnil již dlouhých čtyřicet let. Bydlí na Žižkově a s úsměvem tvrdí, že bydlí na hřbitově. Z těch měl ale od malička vždycky strach. „Míla Čvančara, který se zajímá o historii stejně jako já, nám na začátku 90. let přinesl mapku a já jsem zjistil, že pod domem, kde bydlíme, bylo kdysi pohřebiště. Tak říkám, že bydlím na hřbitově,“ svěřil se nedávno.
Na konci srpna oslavil 66. narozeniny a stále se těší dobrému zdraví a hraní před kamerou se nechce jen tak vzdát. O jeho milovaném domově napsal již řadu knih. Veškeré své zážitky se snaží promítat do příběhů, které tak získávají na originalitě. „Na Žižkově jsem šťastnej jak blecha,“ podotkl.
Herec je v soukromí velmi citlivý a nebojí se přiznat, že věří v osud a v něco víc. Podle jeho slov se vše děje z nějaké důvodu. „To je jasná zpráva. Měl jsem výbornou tchyni, kartářku. Předpověděla mi, že budu učit na mezinárodní konzervatoři. Karty ukazují cestu, nikoli výsledek a ona byla fakt dobrá, takových je málo,“ pokračoval v rozhovoru s tím, že na vyšší moc zkrátka věří a nebojí se navštívit kartářku. Člověk ale musí obzvlášť v dnešní době bedlivě vybírat, aby nenaletěl.
Na svoji tchyni vzpomíná strašně rád. Měli spolu velmi dobrý vztah. „Vždycky říkala, že první setkání lidí, kteří se nikdy dřív nesetkali, je rozhodující pro další život. A to mám na paměti. Když se s někým seznámím, tak někdo je mi nesympatický, někdo sympatický a někdo nijaký. Kolikrát to bylo tak, že mi někdo byl nesympatický, ale pak došlo k nějaký situaci a já jsem si říkal, že jsem mu asi křivdil. Ale pak se zase něco stalo a vrátilo mě to na začátek. A pozor, já jsem jinak pragmatik a nevěřící,“dodal.
Co se týká jeho osobního života, lásku našel až napodruhé. První manželství, ze kterého vzešel syn, skončilo rozvodem. Štěstí našel po boku Michaely, sestry manželky herce Luďka Soboty, Adriany. „Když jsem šel kolem šatny, zaujala mě v ní krásná černovláska, které jsem si do té doby nikdy nevšiml. Zrovna jsme hráli předposlední představení hry Nedokonalý večer s Jirkou Krampolem a Uršulou Klukovou,“zavzpomínal před lety pro Blesk.cz na osudové setkání.
Zdroje: Rozhlas.cz, Csfd.cz