Zjištění, že ze tří dětí je opravdu jeho jen nejstarší dcera, bylo pro Vrchlického nadmíru šokující a říká se, že se z tého rány nikdy nevzpamatoval, ačkoli nevlastní potomky nezavrhnul a nadále se k nim choval jako k vlastním. Jeho manželka Ludmila ho v dopisech žádala o odpuštění a pochopení. Odpustil jí. Ale pochopit to nedokázal.

O manželčinu nevěru si přitom "koledoval" od samé svatby. Původně byl totiž zamilován do její matky, spisovatelky Sofie Podlipské. Obdivoval její tvorbu a ona zase pěla chválu na tu jeho. Její dopisy ho držely nad vodou, když pobýval v Itálii a tížila ho samota. Nemohl se dočkat, až se vrátí do Čech a bude jí opět nablízku. "Vámi se učím chápat, co to je milovat," svěřil se jí v dopise.

Byl tu ovšem problém. Sofie Podlipská byla o 20 let starší, a takový svazek by upjatá společnost 19. století těžko přijala. Ani Sofie však mladého básníka nechtěla ztratit, a tak mu nabídla svou tehdy patnáctiletou dceru Ludmilu, přezdívanou Mimi.

Vrchlický dívku vnímal jako dítě, fyzicky ho v té době ještě nepřitahovala. Nerozuměl si s ní ani po duševní stránce, ačkoli ho Sofie ujišťovala, že po ní Ludmila zdědila literární talent a zajímá se o básně. Nebyla to pravda. Verše sotva dospělou dívku nechávaly chladnou, a stejně tak i o osm let starší básník.

Přesto se za něho provdala, sotva překročila práh dospělosti. Své matce se nevzpírala, byla zvyklá ji poslouchat. Manželství ale nemohlo být šťastné. Sofie bydlela s "mladými" v jedné domácnosti a stále tu měla hlavní slovo. A Vrchlický si pořád rozuměl lépe s ní než s vlastní ženou.

Ludmila se přistihla, že na svou matku žárlí. Žárlila i na umělecké úspěchy svého muže, který se vyprofiloval v uznávaného tvůrce. Cítila se odstrčená. Když při letním pobytu v Chuchli potkala šarmantního režiséra a herce Jakuba Seiferta, probudila se v ní dosud nepoznaná vášeň.

Vrchlický se po provalení její nevěry zamiloval ještě dvakrát. Mezitím se však v roce 1897 musel vyrovnat se smrtí své drahé Sofie. Ani jeho zdraví už nebylo nejsilnější. Sužovaly ho úporné bolesti hlavy a po mrtvici v roce 1908 už nemohl ani číst. O čtyři roky později zemřel ve věku pouhých 59 let.