Když chybí vzor

Milá, upřímná a vstřícná herečka to v životě neměla lehké, ale dokázala se poprat a bere vše takové, jaké to je. Datem jejího narození je 10. duben 1946, místem Praha. Když jí byly necelé čtyři roky, rodiče se rozvedli a otec za pár let zemřel. Vyrůstala s maminkou a babičkou, tedy v rodině, kde nebyl mužský element. Nepoznala tak úplnou rodinu a připouští, že možná také to přispělo k tomu, že se do rodinného života nehrnula.

Jako holčička milovala pohádky a tanec. Když jí bylo deset let, babička ji přihlásila do baletní přípravky při Národním divadle. Na jeho prknech vystupovala v tanečních scénách v baletech, operetách a operách během základní a střední školy. Snad i díky lásce k pohádkám zatoužila být herečkou a přihlásila se na DAMU.

Odvážná kráska

Filmovou klapku a plac poznala už během studií, coby Jana v příběhu o lásce a kamarádství v dramatu Souhvězdí Panny (1965), kde se objevila v milostných scénách, které byly na tu dobu vskutku odvážné. Své ženské plné vnady se nebála poodhalit v krátkometrážním hudebním snímku na motivy našich starých bájí a pověstí s názvem Šárka (1969). Stala se tak naší „erotickou“ herečkou 60. let.

Nelze se divit, že popletla hlavu nejednomu muži. A ctitelů neměla rozhodně málo. Prožila své studentské lásky, z nichž jednou velkou byl herec Michal Pavlata. Randili spolu pět let. On ji prý naprosto zbožňoval. Důvodem jejich rozchodu mohla být její neochota obléknout si „bílé šaty“, možná nevěřila, že je ten prvý a údajně vztah nebrala příliš vážně.

Její další velkou láskou, o které se ví, byl zpěvák Petr Rezek. S ním si náramně rozuměla, ale nejspíš to nebyla „opravdová láska“, jen zamilování, poblouznění, které se rozplynulo, a tak spolu byli spolu jen krátce.

„Nej a nej“ den jejího života

Jako každá holka snila o krásném princi z pohádky. Možná ho potkala, ale nevěřila, nebo se bála uvěřit. V každém případě chtěla mít po boku slušného muže s rozhledem. Nakonec podlehla svodům „největšího darebáka“. Byl jím taxikář a číšník, už jednou rozvedený Richard Čech. Jako zamilovaná neviděla, neslyšela – a neposlouchala co se o něm povídá. Ve čtyřiatřiceti letech s ním otěhotněla, tak se za něho provdala.

Měsíc před porodem zažila velkou bolest. Zemřela jí maminka, se kterou si byla velmi blízká, měly se moc rády a byla jí životní oporou. O to smutnější byl pro herečku pocit, že se nedožila vnoučátka, na které se těšila. Netušila však, že přijde další těžká rána.

Po narození syna Jaroslava (více viz galerie) velmi brzy prozřela. Jejího manžela u rodinného krbu pálila židle. Žil si svým svobodomyslným životem. Flámoval, pil, dělal dluhy, využíval ji. K tomu se přidalo i psychické zneužívání, padla údajně i nějaká facka. Nechal ji ve všem a na všechno samotnou. Když měla představení, musela si zaplatit hlídání. Maminka, tedy babička nebyla, druhá neměla naprosto žádný zájem.

Herečka usoudila, že v takové rodině žít nebude a dříve, než ji Čech dokázal psychicky zničit, rok po narození syna, se rozvedla. Den, kdy se stala rozvedenou paní, byl prý byl snad nejšťastnější v jejím životě. Na chlapy nezanevřela, ale do své domácnosti už si žádného nepustila.

Život šel dál

Po rozvodu ztratil Čech o syna zájem, neplatil ani výživné. Herečka se ale o něho dokázala postarat a o svého „mamánka“ se stará dodnes. V tom si je hodně blízká snad v její nejznámější seriálové roli, ač postav na divadle, ve filmu a televizi ztvárnila celou řadu. Ještě, než prozradíme její jméno, zcela jistě už víte, o které herečce, která neměla na muže štěstí je řeč, z filmů připomeňme Což takhle dát si špenát ,či Marečku podejte mi pero nebo řadu Kameňák. Z posledních to je role uklízečky v Bastardech: Reparát z loňského roku.

Seriáloví pamětníci ji znají jako druhou manželku majora Zemana, či Boženu Karasovou z dětského seriálu Tajemství proutěného košíku, na který má krásné vzpomínky, ale i z mnoha příběhů Bakaláři. Dodávat, že je jednou z výrazných postav v Ulici coby Vilma Nyklová je možná už zbytečné. Víte, že to je Jaroslava Obermaierová.

Zdroje: www.krajskelisty.cz, www.novinky.cz, www.extra.cz