Ves Javoříčko se roku 1945 stala základnou partyzánské skupiny Jermak-Fursenko, která měla za úkol monitorovat německé okupanty sídlící na nedalekém hradu Bouzov. Založit kemp na okraji obce by bylo krajně podezřelé, a proto se partyzáni uchýlili do domů dvou místních rodin a myslivny uprchlého nacisty Othmara Victory, který za sebou zanechal manželku a dvě děti. Hilda Victorová s manželem nesympatizovala, a zatímco on stranil olomouckému gestapu, ona ukrývala ruské partyzány a snažila se snížit napětí mezi obyvateli s vojáky.

Opilé střely

Slepé dobrosrdečnosti obyvatel Javoříčka si skupina Jermak-Fursenko náležitě užívala. Partyzáni se nesli ulicemi, jako by jim obec patřila, nezapomněli se účastnit okolních vesnických zábav a často si vyskakovali na kolemjdoucí, ač neměli žádný důvod.

První tragédie se obcí rozezněla v nočních hodinách 10. dubna 1945. Ruský partyzán Grigorij Semjovič Litviško se opil a z neznámých důvodů zastřelil obě děti Hildy Victorové, ji samotnou, a myslivnu zapálil. Alkohol zřejmě nebylo to jediné, co mu v tu chvíli v krvi kolovalo, sílící touha vraždit stála ještě život starostu sousední obce Veselíčko Františka Malíka, jenž přijel hasit myslivnu, dva Armény a Václava Dostála, který se je snažil ubránit.

Litviško svých činů nelitoval a také nebyl nikdy potrestán. Náhlá tragédie zanechala v obyvatelích Javoříčka nevýslovnou směs strachu a vzteku, a skupina Jermak-Fursenko obec opustila.

Deset nevinných životů za jednoho Němce

Co stálo za blížícím se masakrem a zničením obce zůstává dodnes záhadou. Jako nejpravděpodobnější důvod se jeví střet partyzánů a Němců z hradu Bouzov. Této možné události ovšem předcházelo rozhodnutí německého ministerstva pro Čechy a Moravu, které 21. dubna dostalo okres Olomouc, Prostějov a Litovel do bojového pásma armád Mitte. Vlivem nepokojů a vražd německých vojáků se 3. května pro okres Litovel vydalo nové prohlášení, které varovalo, že za každého zabitého německého vojáka bude zastřeleno 10 obyčejných lidí.

Předpokládaný střet partyzánů a Němců se měl odehrát 4. května, tedy den před vyhlazením Javoříčka. Během noci velitel protipartyzánského komanda E. Lüdemann požádal okresy Litovle a Konice o vyslání posil, čímž získal jednotku 225 mužů. V devět hodin ráno 5. května byla obec obklíčena. Obyvatelé tušili, k čemu se schyluje, a začali utíkat, jako cesty k záchraně vlastního života využili potok nebo se schovali v přírodě.

Lüdemannovo komando separovalo všechny české muže, kterým se nepodařilo utéct, od žen a dětí, a zastřelilo je. Ženám bylo nařízeno ze stájí vyhnat všechna zvířata a opustit vesnici. Do té se komando pustilo granáty a protitankovými střelami, některé domy vypálilo. Jednotky zničily 30 staveb. Přežila jen škola, jedna stodola, obytný dům a kaple. Masakr nepřežilo 38 mužů ve věku od 15-76 let, všechny ale komando nezastřelilo - nejstaršího občana vesnice ponechalo naživu, aby dosvědčil, že důvodem vypálení Javoříčka byla kolaborace s partyzány.

Po katastrofě

Až do 7. května přeživší masakru shromažďovali mrtvé, jejichž těla byla rozesetá i za hranici obce. Ty pak poblíž hotelu společně pohřbili. Pozůstalé rodiny se uchýlily do okolních vesnic a přebývaly u svých příbuzných, nebo vlídných a dobrosrdečných sousedů.

23. září 1945 bylo rozhodnuto o znovuvystavění Javoříčka, tentokrát na novém území nad údolím potoka pod lesem Habří. Kříž, který markoval hrob zavražděných obyvatel, se v roce 1951 přeměnil na pomník od uznávaného sochaře Jana Třísky. V roce 1978 byl prohlášen za národní památku. Na ruinách obce vzniklo v roce 1955 pietní místo s Památníkem obětí druhé světové války.

Jak to v Javoříčku vypadá dnes?

K roku 2011 v nově vybudované vesnici žilo ve 14 domech 40 obyvatel. Ještě v roce 1930 bylo zaevidováno na 176 obyvatel, nejvyšší počet Javoříčko zaznamenalo v roce 1900, kdy se v obci zabydlelo 196 lidí.