Magická vlčí kůže

Útoky na první pohled připomínaly řádění vlků, kteří okupovali okolní lesy. Bylo nanejvýš zvláštní, že vlci cílili pouze na děti, dospělých se za tři roky svízelné situace téměř nedotkli. Vedle vlčí teorie se tak zcela přirozeně objevila i víra v nadpřirozený zásah.

Roku 1603 se 13letá dívka stala další obětí nenasytného vlka, dokázala ho však přeprat a utéct. Svým svědectvím všechny posluchače šokovala – nešlo o tvora noci, ve skutečnosti ji napadl její kamarád Jean Grenier.

Chudý pastýř se několik dní před útokem děvčeti pochlubil svou zálibou ve vlčím chování a tyranizování svých vrstevníků. V Bordeaux vznikl inkviziční soud a předvolal obžalovaného Greniera.

Mladý chlapec prozradil, že se vlkodlakem stal před třemi lety, když v lese potkal štědrého muže, který mu věnoval magickou vlčí kůži. S její pomocí se mohl kdykoliv proměnit na vlka. Barvitě popisoval útoky na mladé dívky, dokonce vysvětlil, že na dospělé ženy neútočil, protože ,,jejich maso bylo tuhé a chutnalo staře“. Také připomněl záhadné zmizení kojence přímo z kolébky – stál za ním on, chlapečka odcizil a snědl jej.

Nečekaný rozsudek

Do svědeckých křesel v průběhu procesu dosedla tři děvčata, přeživší útoku. Při společné procházce lesem potkaly divoce vypadajícího Greniera. Dotázaly se, proč tak vypadá, a Grenier jim odvětil, že je to kvůli proměně ve vlka a kdyby teď zapadlo slunce, sežral by je. Dívky utekly. Grenier jejich příběh nepopřel.

Soud trval zhruba týden a celá obec se jednohlasně shodla, že pastýř patří na pranýř. Grenierův obhájce však za chlapcovými činy neviděl magickou kůži, jež mu propůjčuje vlčí vlastnosti, ani spřáhnutí s ďáblem, ale mentální chorobu. Bylo to poprvé, co u inkvizičního soudu takové vysvětlení zaznělo. A ono zafungovalo. Soudce rovněž přihlédl k chlapcovu nízkému věku a „klinického lykantropa“ poslal na doživotní léčení do kláštera.

Grenier nikdy nepřestal věřit, že je vlkodlakem, nechal si narůst nehty i vlasy a chodil po čtyřech. Všechny rozhovory se stáčely k vlčímu tématu, o vlcích se mu zdálo a jako vlk se probouzel – spal stočený v klubíčku na zemi, postel zůstala nedotčena. Chlapec zemřel ve věku 20 let v klášteře a jeho odkaz se moderní medicínou nese dodnes; Případ napomohl k lepšímu pochopení klinické lykantropie, což později vedlo k jejímu zařazení na seznam legitimních mentálních chorob.