„Přitroublého četníka" Jeana Lefebvra sžírala celoživotní nenávist k de Funèmu

26. září 2019 četba na 6 minut
V trilogii o sedmé rotě Jean Lefebvre exceloval.

V trilogii o sedmé rotě Jean Lefebvre exceloval.

Foto: Koláž Šíp

Miloval hazard, patřil ke zkušeným milovníkům žen a několikrát se zblízka podíval do tváře smrti. Nejde však o žádného tajného agenta, nýbrž „přitroublého četníka" Jeana Lefebvra (†84).

Bili ho jako žito. Byl malý, neduživý, prostě snadná oběť o hlavu větších spolužáků. Aby se vyhnul nepříjemným chvílím, naučil se dokonale hrát chudáka, který vzbuzuje soucit i u těch nejagresivnějších. Stal se školním šaškem a tehdy v sobě poprvé objevil herecký talent. Cesta ke slávě byla ale daleká.

Před popravčí četou

Na svět přišel 10. března 1919 ve městě Valenciennes na samém severu Francie. Země se vzpamatovávala z bojů první světové války, takže se jeho rodiče Georges a Louise živili všelijak.

Když se později doma svěřil, že by se rád stal hercem, zavládlo zděšení. Podobné myšlenky mu rodiče rázně vyhnali z hlavy, takže poslušně nastoupil na lékařskou fakultu. Studia ale nedokončil, starý kontinent podruhé zachvátila ničivá válka.

Jean narukoval do armády a brzy poznal lidskou anatomii jinak než z učebnic medicíny. Bojoval na frontě, přišel o mnoho kamarádů, padl do zajetí a dočkal se i dobrodružného útěku, kdy zajatci vyhloubili ze sprch téměř 50 metrů dlouhý tunel vedoucí ke svobodě. Skrýval se na jednom statku, odkud ho ale pán domu vyhodil, protože měl pletky s jeho dcerou.

Nakonec opět padl do zajetí. „Byl jsem mezi vojáky, které se Němci rozhodli pro výstrahu zastřelit. Při salvě jsem padl k zemi s ostatními, ale nebyl jsem mrtvý. Strachy jsem ochrnul, takže jsem se nemohl ani pohnout, a to mě zachránilo," líčil své setkání se smrtí. Když se probral mezi mrtvými těly, byl to pro něj nejsilnější zážitek v životě. Nadosmrti věřil, že zůstal naživu jen díky malému papírku, na který mu maminka v dětství napsala modlitbičku a který nosil neustále při sobě. Talisman mu později zachránil život ještě několikrát.

Operní pěvec

Po propuštění do civilu zůstal nějaký čas u rodičů a nakonec od nich získal svolení k odchodu na pařížskou konzervatoř, kde chtěl studovat operní zpěv. V mužíčkovi vysokém jen 160 centimetrů se skutečně skrýval velký hlas, přesto neuspěl. „S vaším obličejem budete lepší komik než operní pěvec," řekl mu učitel hudby. A Jean ho poslechl.

Začínal v kabaretech a brzy přišly i první divadelní a filmové role. Před kamerou se poprvé objevil v roce 1952. Zpočátku dostával vážnější role, ale brzy se stal specialistou na vedlejší úlohy v komediích. Často vystupoval s Louisem de Funèsem a společně sdíleli úděl opomíjených talentů.

Jean se poprvé oženil v roce 1950. Jeho vyvolenou se stala Michelina Grasser a šlo skutečně o plodné manželství. Během deseti let se jim narodily čtyři děti. Po nejstarším Bertrandovi následovaly tři dcery. Vztah se ale v roce 1962 rozpadl.

Skandál na premiéře

Režisér Jean Girault ho stejně jako Funèse obsadil do filmu Četník ze Saint Tropez proti vůli producentů. Sázel na to, že jsou sehraní z dřívějších rolí. To byla sice pravda, ale zatímco Funès se díky četníku Cruchotovi dostal do první herecké ligy, Lefebvre se opět ocitl v roli přihrávače, což mu vadilo čím dál více. Když zjistil, že v dalších pokračováních režisér většinu jeho scén vystřihl, rozkmotřil se s celým štábem. Obzvláště de Funého nemohl ani cítíit.  Situace se vyhrotila na premiéře třetího dílu, kdy po promítání vstal v první řadě a na celý sál zakřičel: „Podvedl jsem své publikum, neobjevil jsem se na plátně! Omlouvám se!" Šokovaný Funès pak s manželkou odešel domů. Stali se z nich doživotní nepřátelé.  

V té době nebyl Jean spokojený ani v soukromí. V roce 1967 se oženil s Catherine Chassin-Briault, což byla o 21 let mladší herečka z vážené umělecké rodiny. Měla za sebou už jedno nepovedené manželství a ani vztah s Lefebvrem se nevyvíjel dobře. Po počátečním okouzlení, kdy zplodili syna Pascala, nastoupily problémy, s nimiž se potkává velká část párů, které dělí velký věkový rozdíl. Žárlivost, hádky, odlišný žebříček hodnot. Jean se s manželkou, která přijala umělecké jméno Yori Bertin, rozvedl v březnu 1973. V prosinci následujícího roku se o nich psalo znovu. Brali se totiž podruhé. Třaskavý vztah ale vydržel jen necelé tři roky a definitivně skončil.

Tehdy Jean natočil poslední díl série válečných komedií o trampotách sedmé roty a tím vzalo zasvé i jeho nejslavnější herecké období. Filmy natáčel až do 90. let, ale žádný se už nedočkal většího mezinárodního věhlasu. Pozornost tak přitahoval spíše eskapádami v soukromém životě.

Dluhy a nehody

Kromě krásných žen měl slabost také pro hazard a potýkal se s velkými dluhy. V 80. letech přiznal, že bral každou roli bez ohledu na kvalitu scénáře, jen aby uspokojil věřitele.

V roce 1985 přežil těžkou autonehodu. „Celé auto shořelo a mne našli v příkopu opodál. Z mercedesu se zachránila jediná věc, peněženka a v ní můj papírový anděl strážný," vzpomínal Lefebvre na papírek od maminky, který stále nosil u sebe. O život mu šlo také o deset let později. Tehdy s autem pro změnu skončil v rybníce a z potápějícího se vraku vyplaval na poslední chvíli. „Zdá se to až nemožné, ale ani tehdy se papírek nerozmočil," líčil Lefebvre.

Když mu bylo 75 let, oženil se počtvrté. S manželkou Brigitte Lerebours si pak užíval klidu ve svém domě v marockém Marrákeši. Magická moc jeho talismanu přestala fungovat 9. července 2004, kdy podlehl infarktu.

Co ještě nevíte

* Patřil mezi nadšené chovatele papoušků.

* Zahrál si ve více než 130 filmech a měl na kontě přes 900 divadelních představení.

* V roce 2000 seděl v porotě berlínského filmového festivalu.

* Jeho popel rozptýlili na Mont Blanku, nejvyšší hoře Evropy.

* Yori Bertin nyní žije v Nashvillu a je popáté vdaná.

Akční letáky