Kariéru mu změnila válka
Jean Lefebvre se narodil na severu Francie ve městě Valenciennes. Nejčastěji se uvádí datum 3. října 1919, ale jsou zdroje, které tvrdí, že až o tři roky později, což také svědčí o tom, že se o jeho dětství se mnoho neví. Údajně ale už na škole „šaškoval“ především proto, aby se kvůli své malé a hubené postavě vyhnul šikaně silnějších spolužáků. Tehdy si uvědomil, že ho baví „předvádět se“ a že má herecký talent. Chtěl se proto stát hercem, to mu však rodiče zatrhli. A tak si jako „řádné“ zvolil povolání lékaře a začal studovat medicínu.
Přišla ale válka a Lefebvre byl v roce 1939 povolán do armády. Už v červenci roku 1940 padl jako mnozí francouzští vojáci do německého zajetí a skončil v táboře Voves v Eure-et-Loire. Byl mezi zajatci, kteří měli být pro výstrahu popraveni. Když popravčí četa vypálila, odsouzenci na smrt padli k zemi. S nimi i Lefebvre. On se však na rozdíl od svých mrtvých druhů zhroutil ochromený strachem. Neschopný pohybu ležel jako mrtvý, a to mu zachránilo život. Když se probral došlo mu, že ho nějakým zázrakem střely minuly. Přisuzoval to modlitbičce, kterou mu jako malému na kousek papíru napsala maminka a darovala jako talisman, který nosil stále u sebe.
Byl jedním ze 42 zajatců, kterým se v noci z 5. na 6. května roku 1944 z tábora podařilo uprchnout 50ti metrovým tunelem, který začali hloubit ve sprchové kabince, tunelem na jehož konci byla svoboda. Do konce války se pak podílel na osvobozování Francie ve složkách Francouzských vnitřních sil.
Jean jako rozený komik má na kontě desítky vedlejších a menších rolí
Herectví jako magnet
Po skončení války se Lefebvre vrátil domů, studia ale nedokončil. Byl řidičem tramvaje, prodával dokonce spodní prádlo a krátce pracoval v dílně svého otce, kováře. V roce 1948 se zapsal na pařížskou konzervatoř s cílem stát se operním pěvcem. Tam si ho všiml uznávaný učitel dramatické výchovy René Simon a otevřel mu dveře do světa filmu, když ho vzal do souboru herců, komiků, hudebníků a textařů Les Branquignols. V něm se seznámil, kromě jiných později známých osobností i Louisem de Funès, se kterým se skamarádil.
Jean Lefebvre v roli Luciena Fougasse
V 50. letech si zahrál ve více než 30 filmem, ale vždy jen v malých rolích. Nicméně i tak si získal srdce diváků a jako rozený komik pak pozornost významných režisérů. Další desetiletí exceloval, ač jen ve vedlejších rolích, po boku slavných francouzských filmových hvězd. Velkou popularitu mu přinesla postava četníka Fougasse ve filmu Četník ze Saint-Tropez (1964). Pozornost na sebe ale strhnul především De Funèse. Když Lefebvre zjistil, že ve třetím pokračování bylo mnoho z jeho scén z filmu vystřiženo rozčílil se natolik, že se s de Funèsem nadobro rozkmotřil. Přesto si ještě zahrál v Četníkovi ve výslužbě. Pak sérii nadobro opustil.
Lefebvre byl i úspěšný divadelní herec
Na filmové výsluní se hřál i jako vojín Pithivier v trilogii parodií na válečné filmy Sedmá rota (1973-1977). V 80. letech ho dluhy z hazardu donutily přijmout role v mnoha „béčkových“ filmem. Přišel tak o přízeň filmových diváků i režisérů a světla reflektorů pro něho zhasla. Svůj herecký talent uplatnil ale na divadelních prknech, kam ještě naposledy s úspěchem zavítal v roce 2001.
Se svou poslední manželkou Brigitte žil v Marrakéši v Maroku
Pod ochrannými křídly
Modlitbička od maminky mu po druhé zachránila život, jak sám věří, v roce 1985, kdy přežil těžkou autonehodu. Jeho auto celé shořelo, zůstala jen peněženka s talismanem od maminky. On sám se nějakým zázrakem ocitl v příkopě. Potřetí mu „maminčin papírek“ poslal anděla strážného o deset let později, kdy se mu na poslední chvíli podařilo vyplavat z vraku auta, když po další nehodě skončil na dně rybníka. I modlitbička přežila bez úhony – ani se nerozmočila.
Jean Lefebvre zplodil pět dětí – tři dcery a dva syny a čtyřikrát se oženil, z toho dvakrát se stejnou ženou. Naposledy řekl své ano v roce 1994. Se svou poslední manželkou Brigitte žil v Marrakéši v Maroku. Tam dne 9. července 2004 na následky infarktu zemřel. Ač nikdy nedostal hlavní roli a zůstane navždy tak trochu ve stínu „velkých“ herců, byl bezesporu jedním z nejnadanějších komiků své doby.
Zdroje: www.premiere.fr, www.csfd.cz
