Na filmovém plátně se projevoval jako neohrožený zastánce slabých a utlačovaných, nonšalantní hrdina a suverénní svůdce žen. Ve skutečnosti byl v hloubi duše rozervaný, nesmělý a zmítaný vnitřními pochybnostmi.

Milující kleptomanka

Celý jeho život provázela řada hádanek a nejasností. Sám třeba nikdy s určitostí nevěděl, kdo byl jeho otec. Narodil se 11. prosince 1913 ve městě Cherbourg na samém severu Francie jako Jean Alfred Villain Marais. Matka Rosalia se na něj zprvu nechtěla ani podívat. Krátce před jeho příchodem na svět jí totiž zemřela dvouletá holčička, takže doufala, že přivede na svět její náhradu. Když spatřila chlapce, jen těžko skrývala zklamání. Brzy k němu ale velmi přilnula a chybějící holčičku si začala vynahrazovat jinak. Jeana oblékala do dívčích šatiček a dávala mu na hraní panenky.

Jeanova matka byla pozoruhodnou osobou. Jmenovala se Marie Lousia, ale nechávala si říkat Henrietta. V okolí byla známá nejen prostopášným životem a šílenými módními kreacemi, v nichž nechyběly barevné paruky a vysoké podpatky, ale také kleptomanií, kvůli níž často končila ve vězení. Na to ale Jean přišel až mnohem později. Jako malý ji vnímal coby milující osobu, která mu dovolila prakticky cokoli.

Na pokraji smrti

V době první světové války prodělal snad všechny nemoci, jaké může dítě dostat. Překonal černý kašel, zarděnky, spálu, zánět středního ucha i bronchitidu. Pak ale jeho tělo čekala ta nejtěžší zkouška. „Měl jsem chřipku, které se tehdy říkalo španělská jen proto, aby se nemuselo vyslovovat šokující slovo mor. Lékař mě už odepsal, dokonce mi dal před ústa zrcátko, aby viděli, jestli ještě dýchám," uvedl Marais ve svých memoárech. Vypadalo to už beznadějně a matka byla zoufalá. Dožadovala se injekce, ale doktor tvrdil, že by chlapce zabila. „Tak to udělám sama," pravila rázná žena a synovi vpravila jehlu do ruky. Jeho teplota spadla ze 41 na 36 stupňů Celsia. „Zabila jsem ho!" vykřikla matka při pohledu na blednoucího chlapce. „Nikoli, zachránila jste ho," odpověděl překvapený lékař.

Jean se také často stěhoval. Na vině byly nejen matčiny „obchody" a následné skrývání před policií, ale také přesuny za novými „strýčky". Když se Jean začal pídit po skutečném otci, matka mu pokaždé tvrdila něco jiného. Jednou mu vyprávěla, že zahynul ve válce, podruhé že ho vyhodila z domu, protože malého Jeana často tloukl. Až po dalších 40 letech se Marais setkal se svým skutečným otcem, nebo alespoň s člověkem, který to o sobě tvrdil. Muž v té době ale umíral na rakovinu a zemřel záhy po setkání se ztraceným synem.

V ženských šatech

Přestože mládí trávil mezi panenkami nebo na nemocničních pokojích, z Jeana vyrostl statný mladík, který rád dával na odiv svou mužnost a sílu. Chybějící otcovská ruka ale znamenala, že svou energii napnul nesprávným směrem. Na střední škole se rád předváděl jako drsňák a měl na svědomí neuvěřitelné rošťárny. Například se převlékl za ženu a sváděl vlastní profesory. Následovalo okamžité vyloučení.

Jean vystřídal několik škol a nakonec se protloukal, jak se dalo. Prodával noviny, v továrně montoval rádia nebo nosil golfistům hole. Nakonec si na živobytí vydělával ve fotografickém ateliéru. V té době už také rozesílal své fotografie producentům a toužil se stát filmovou hvězdou. Také se několikrát pokoušel dostat na konzervatoř, ale marně. Přivydělával si i jako novinář. Jednou ho poslali napsat reportáž do ženské věznice, kde zcela šokovaný našel svou matku. O jejích vězeňských pobytech do té doby neměl ani ponětí. Vždy mu řekla, že odjíždí na několik týdnů nebo měsíců jako obchodní cestující.

Zakázaná láska

Jeho ušlechtilé tváře si nakonec lidé od filmu všimli a v roce 1933 přišla první role. Skutečný zlom v jeho životě i kariéře ale přišel za další čtyři roky, kdy se seznámil s dramatikem, výtvarníkem a básníkem Jeanem Cocteauem. V muži, který byl o 24 let starší, Marais našel náhradního otce, doplnil si díky němu chybějící vzdělání a také naplno odbrzdil své homosexuální sklony. „Básník si mě jednou zavolal k sobě domů. Kouřil opium a vypadal stejně zoufale jako já. Pak jen řekl: Je to katastrofa, jsem do vás zamilovaný," napsal Marais ve svých pamětech. Působivé byly i dopisy, ve kterých mu Cocteau vyznával horoucí lásku: „Při myšlence, že bych se měl dotýkat nějaké jiné bytosti než tebe a že bych jí měl říkat něžná slůvka, mi tuhne v žilách krev. Takovou myšlenku odmítám."

Marais se zprvu snažil svou orientaci před veřejností skrývat. V roce 1942 si dokonce s Cocteau-ovým požehnáním vzal herečku Milu Parély (1917–2012). Bezdětné manželství ale po dvou letech skončilo. Hercova homosexualita byla příliš velkou překážkou.

S Cocteauem se stýkal až do jeho smrti v roce 1963. O jejich vztahu se dlouho šuškalo, ale Marais se k němu odmítal přiznat. V 50. a 60. letech proslul coby mužný hrdina dobrodružných filmů a lamač ženských srdcí a nenašel odvahu k podobnému skandálnímu odhalení. Vše otevřeně popsal až v memoárech, které vydal v roce 1975. Jeho partnerský život ale byl po Cocteauově smrti obestřen další neprostupnou rouškou tajemství.

Nepolepšitelný optimista

Postupem času vyšel typ romantických hrdinů z módy. Ve světě Jamese Bonda a jeho technických hraček už neměl Marais místo. V roce 1973 odešel do hereckého důchodu a na plátně se objevoval jen velmi zřídka. Koupil si dům nedaleko Cannes, kde se věnoval nejen malířství, ale později také sochařství. Podle odborníků měl na obojí skutečný talent.

Zemřel 8. listopadu 1998 na zánět pohrudnice, krátce před 85. narozeninami. Jeho známí dodnes vzpomínají, že přes životní ústrky patřil mezi nepolepšitelné optimisty, a připomínají jeho krédo: „Pro mě je št¬ěstí natolik důležité, že odmítám vidět, co se mi nelíbí."


Co ještě nevíte
* Měl o čtyři roky staršího bratra Henriho.
* Po vypuknutí druhé světové války dostal povolávací rozkaz, ale těsně před narukováním Němci obsadili Paříž a jeho velitelství přestalo existovat. Nevěděl, kde se hlásit, zároveň se bál, aby ho neobvinili z dezerce, a tak se nějaký čas skrýval.
* Nakonec se na frontu dostal, ale velitelé si se slavným hercem nevěděli rady. Nechtěli mít jeho život na svědomí, takže mu dávali samé „bezpečné" úkoly.
* Vždy se považoval spíše za divadelního než filmového herce.
* Po Cocteauově smrti v roce 1963 adoptoval chlapce jménem Serge Ayala. „Měl jsem nepravého otce, nepravého kmotra a nepravé adresy. Aby se kruh uzavřel, potřeboval jsem nepravého syna," řekl Marais.
* V roce 1968 si měl zahrát ve čtvrtém filmu o zloduchovi s modrou hlavou s názvem Fantomasova pomsta, ale film krachl na finančních požadavcích Louise de Funèse.
* Napsal vzpomínkové knihy Moje čtyři pravdy (1957) a Příběhy mého života (1975).
* Jeho posledním filmem byla Svůdná krása (1996) s Liv Tyler a Jeremy Ironsem.
* V roce 1996 dostal řád Čestné legie.
* Je autorem jednoho baletu.
* Spekulace, že má české kořeny a předka jménem Jan Mareš, se nikdy nepotvrdila.