Sibiřský jednorožec žil na naší planetě o dost déle, než se původně předpokládalo.
Jednorožci existovali a žili spolu s lidmi
Jednorožci ze Sibiře, neboli vyhynulý obří nosorožec, obýval naši planetu před zhruba 40 000 lety. Potvrdilo to radiokarbonové datování, které ukázalo, že se tato zvířata běžně pohybovala mezi místními lidmi.
Na Zemi se vyskytovali déle, než jak se předpokládalo. Místem jejich výskytu byla převážně východní Evropa a západní Asie. Výskyt tohoto "huňatého" tvora byl typický pro oblast dnešního Ruska, jehož tehdejší plocha sahala až do oblastí dnešního Mongolska, severní Číny a Kazachstánu.
Jednorožci žili ve stejné době jako neandrtálci a raně moderní lidé.
Vědci za pomoci radiokarbonového datování a genetické analýzy 23 exemplářů tohoto vyhynulého obřího nosorožce zjistili, že původní hypotéza o jeho vyhynutí, která datovala jeho život 200 000 let zpátky, tak byla mylná.
Nově nabyté poznatky ukázaly, že život obřího 3,8 tunového Elasmotherium sibiricum trval o mnoho desítek tisíc let déle. Za jeho vyhynutím stály změny životního prostředí. Právě ty ovlivnily druh travin a bylin, kterými se živil a byly nezbytné pro jeho další existenci.
Takto vypadali. Pozor: Pohled na ně je vážně děsivý
Zvíře, které má roh dlouhý až jeden metr, se těžko přeorientovává na travnatou stravu, což později způsobí i jeho smrt.
Pro více informací se podívejte na toto video:
„Příbuzní nosorožci, jako je například nosorožec srstnatý, se vždy živili vyváženější škálou rostlin a změna prostředí na ně měla mnohem menší dopad," uvedli vědci. Tyto nové informace tak s jistotou vyvrátily fakt, že by příčinou jejich vyhynutí mohl být člověk.
„Kromě toho by trvale omezený geografický areál druhu Elasmotherium, stejně jako nízká populace a pomalá reprodukční rychlost spojená s jeho velkou tělesnou velikostí, předurčovaly jeho vyhynutí tváří v tvář změnám prostředí," dodali autoři.
Sibiřský nosorožec byl 1,8 metru vysoký, přes 4 metry dlouhý a vážil více než 4 tuny! Byl pokrytý huňatou srstí a přezdívku "jednorožec" si vysloužil díky obrovskému rohu, který mu vyrůstal z čela. Pohled na něj byl vážně děsivý.
Díky těmto poznatkům, jak tehdejší nosorožci žili a co následně způsobilo jejich skon, mohou dnes vědci pomoci zachránit zbývající nosorožce, kterým také hrozí vyhynutí kvůli jejich tvrdohlavosti při výběru životního prostředí.
„Jakákoli změna v jejich prostředí pro ně představuje nebezpečí," řekl Adrian Lister, vedoucí výzkumu pravěkých fosilií a dodal: „A samozřejmě jsme se také z fosilních záznamů dozvěděli, že jakmile nějaký druh jednou vymizí, je pryč navždy."
Zdroje:
