Jeho výstřely zažehly křišťálovou noc. Příběh "zapomenutého zabijáka"

7. listopad 2018 četba na 11 minut
Herschel Feibel Grynszpan krátce po zadržení

Herschel Feibel Grynszpan krátce po zadržení

Foto: Wikimedia Commons

Psalo se datum 7. listopadu 1938, když se německým velvyslanectvím v Paříži rozlehly výstřely z pistole. Německý legační sekretář Ernst vom Rath se zhroutil k zemi, zasažený dvakrát do břicha. O dva dny později zemřel. Pachatelem atentátu byl sedmnáctiletý polsko-německý Žid Herschel Feibel Grynszpan. Aniž to tušil, právě spáchal čin, který poslouží nacistům k rozpoutání rozsáhlého protižidovského pogromu.

Mladíkův čin samozřejmě zaznamenala i mezinárodní židovská veřejnost, která v něm však spatřovala především nositele zla, jaké se sneslo na Židy v podobě rozsáhlého protižidovského pogromu, pro nějž atentát posloužil jako vítaná záminka. Tento pogrom, pojmenovaný podle rozbitého skla z židovských obchodů jako "křišťálová noc", proběhl zejména v noci z 9. na 10. listopadu v Německu, Rakousku a v bývalém československém pohraničí, na řadě míst pak pokračoval i během 10. a dokonce ještě 11. listopadu. Jen v Německu při něm shořelo 267 synagog a bylo zničeno kolem 7,5 tisíce židovských obchodů a bytů. Zabita byla téměř stovka Židů, dalších zhruba 30 tisíc (většinou majetnějších) skončilo v koncentračních táborech Dachau a Sachsenhausen, odkud byli propuštěni až poté, co se zavázali k emigraci a vzdali majetku ve prospěch Říše.

Večer 10. listopadu 1938 proto vydal Světový židovský kongres prohlášení, v němž sice odsoudil Grynszpanův čin, ale současně uvedl, že je nucen energicky protestovat proti výpadům německého tisku vůči celému judaismu na základě tohoto atentátu a proti represím páchaným na německých Židech.

Stopa mizí v roce 1940

Grynszpanův osud po atentátu lze spolehlivě sledovat až do druhé poloviny roku 1940, později se už ocitáme spíš na půdě spekulací. Zatčen byl bezprostředně po atentátu a až do června 1940, kdy Němci vpochodovali do Paříže, byl držen v pařížském vězení pro dospívající Fresnes. Po pádu hlavního města vypravily francouzské úřady zvláštní vlak, jímž poslaly všechny vězně včetně Herschela Grynszpana do neokupované jižní Francie. Vlak však po cestě zastavil nálet německých letadel a Grynszpan se ocitl dočasně na svobodě. Přidal se k proudu uprchlíků utíkajících před postupující německou armádou a z ne zcela zřejmých důvodů se sám dobrovolně přihlásil ve dvou francouzských věznicích - v Toulouse a v Bourges. V první ho odmítli, ale věznice v Bourges ho přijala a držela až do 18. července 1940, kdy byl protiprávně vydán do Německa. Pak už se jeho stopa stává nejasnou.

Podle poválečného vyjádření jednoho z jeho právníků Weilla Goudchause byl Grynszpan v Německu popraven krátce po své nelegální deportaci, tedy ještě během roku 1940. V 50. letech se však pod vlivem prací zejména některých německých historiků (například Helmuta Heibera a Kurta R. Grossmana) rozšířil názor, že Grynszpan válku přežil v německém vězení a po osvobození spojeneckými vojsky začal nový život v Paříži pod změněnou identitou. K přijetí nového jména jej údajně mohla vést skutečnost, že se snažil utajit svůj homosexuální poměr, který měl mít s vom Rathem a jenž měl být skutečnou příčinou atentátu. Nikdo však tuto verzi nedoprovodil věrohodnými důkazy.

Koncem 50. let minulého století se Grynszpanově osudu podrobně věnoval francouzský fyzik a lékař se zálibou v historii Alain Cuenot. Ten nakonec došel k závěru, že z německých zápisů a seznamů mizí Grynszpanovo jméno definitivně v roce 1942 a že to je pravděpodobně rok jeho smrti. Cuenot označil za nepravděpodobné, aby mladík přežil a v německých archívech, vedených s příznačnou důsledností, o něm nebyla už ani zmínka.

Německá vláda prohlásila Herschela Grynszpana oficiálně za mrtvého až v roce 1960. O tom, kde a jak skončil, nevíme s jistotou dodnes. Jeho jméno historie bezmála zapomněla. Děsivý příběh masové nenávisti a systematické genocidy, u jejíhož zrodu mimoděčně stál, však nebude zapomenut nikdy.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST