Smích je skvělý a vítaný, pokud vám nemá přivodit smrt. Právě ta ale byla jediným východiskem.
Jemný smích: Jedna z nejrafinovanějších forem mučení
Mučení bylo již od starověku jakýmsi přiměřeným trestem, který měl odsouzeným ukázat, že pochybyli. Těmito tresty měli následně odčinit svůj prohřešek, poučit se ze svého pochybení, ale také odradit všechny ty, jež by je případně chtěli následovat.
Mučilo se všemožnými způsoby. Bitím, posměchem nebo právě smíchem. Tím nejrafinovanějším byl pak jemný smích. Forma mučení, která se zprvu nejspíš nezdá brutální, ale jednoznačně byla.
Možná víc než by vás napadlo. Tato forma mučení totiž nezpůsobovala bolesti ani krveprolití. O to víc hrozivější a strašidelnější se nakonec ukázala být.
Jak naznačuje sám název, jemný smích byl lechtavou formou trestu, během kterého se odsouzený šimral na chodidlech tak dlouho, až ho jeho smích usmrtil. Většinou to bylo způsobeno celkovým vyčerpáním organismu. Jednou z nich je lechtavé mučení, které obvykle způsobuje svědění na chodidlech odsouzenců k smrti a dochází k tomu, že se objeti věčně smějí, a to až k smrti.
Následky bývaly doživotní
"Trest smíchu" je mučení, které vymysleli Evropané. A jak se zdá, splnilo skutečný účel. Aby potrestali ty, jež se jakýmkoliv způsobem provinili nebo také, pokud chtěli od svých zajatců získat potřebné informace, vymysleli tuto zdánlivě triviální činnost.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Její největší výhodou pak bylo, že vězeň neměl po své smrti žádné jizvy. A pokud přežil, následky si nesl po celý život.
Jak tresty jemného smíchu vlastně probíhaly? Vězeň se přivázal na lavici. Na chodidla mu byla namazána nějaká slastná pochoutka, například v podobě medu. Následně se k němu přivedlo zvíře, které začalo potravu z chodidel slízávat. Odsouzený se divoce rozesmál. Když byl med olízán dočista, proces se opakoval.
Tyto tresty tak nebraly konce. Lechtání a mnohdy nekončící smích však působily v těle obětí extrémní fyziologické reakce. Mezi ty nejčastější patřilo zvracení, ztráta kontroly nad močovým měchýřem a ztráta vědomí v důsledku neschopnosti dýchat.
Přehaným smíchem a s tím spojenou neschopností dýchat má tělo extrémní nedostatek kyslíku. To v delším časovém úseku způsobí dušení a smrt. Většina starověkých trestů byla navíc vykonávána po velmi dlouhou dobu. Protože se vězni nemohli přestat smát, vedlo toto mučení k závěrečnému tragickému konci.
Zdroje:
