více >>

J.Teege: Můj dědeček by mě zabil. Byl sadistický velitel z Schindlerova seznamu

1. únor 2020 četba na 4 minuty
Amon Göth a jeho vnučka Jennifer Teege

Amon Göth a jeho vnučka Jennifer Teege

Foto: winto/profimedia

Můj dědeček by mě zabil, myslí si Němka Jennifer Teege a pojmenuje tak svou knihu. O čem vůbec je? O jejím dědovi, obávaném veliteli nacistického koncentračního tábora Kraków-Płaszów. Proč by ji chtěl zastřelit? Teege je totiž napůl Nigerijka.

Teege je ze smíšené rodiny, matka byla německého původu, otec Nigerijec. Narodila se v roce 1970 a vyrůstala jako nechtěné dítě u pěstounů, než byla ve věku 7 let adoptována. Ke svým biologickým rodičům necítila žádnou nenávist a spíše se zajímala, co je vedlo k rozhodnutí vzdát se vlastního potomka.

Když jí bylo 38 let, zatoulala se do Ústřední knihovny v Hamburku. Bez přemýšlení vytáhla knihu v červené vazbě a podívala se na přebal. Aniž by tušila, nepřímo dostala odpověď na svou otázku.

,,Pohled té ženy mi připadá povědomý. Tváří se zamyšleně, cítím z ní napětí a skleslost. Koutky úst má svěšené. Vypadá nešťastně. Očima přeletím podtitulek: Životní příběh Moniky Göthové, dcery velitele koncentračního tábora ze Schindlerova seznamu. Monika Göthová! To jméno znám. Tak se jmenuje moje matka,“ stojí v úvodu její biografie.

Jennifer se záhy pohroužila do detailního výzkumu o svém dědovi. Stále totiž nebyla skálopevně přesvědčená, že by v jejích žilách kolovala krev vraha Židů. Ale její matka říkala pravdu – dědeček se jmenoval Amon Göth a působil v koncentračním táboře Kraków-Płaszów jako obávaný velitel.

Řezník z tábora smrti

Jeho kroky, jak vnučka postupně zjišťovala, vedly nejdříve z lublinského koncentračního tábora přes malé židovské ghetto v Polsku, v němž tvrdou rukou rozhodoval o životě a smrti židovských občanů. Odsud pokračoval do tábora v Budzynu, z toho ho ale nacisté kvůli podezření z korupce přesunuli do Krakova.

Göthovo velení v Kraków-Płaszów bylo drsné i pro trénované nacistické dozorce. Ve svém snímku Schindlerův seznam Steven Spielberg vyobrazil Götha jako brutálního vraha, který na vězně střílí z balkonu své vily. Ač jeho vlastnosti zcela vystihl, střelba z vily byla fikcí. Místo toho se odehrávala ze sedla jeho koně.

Pro Jennifer nebyl holocaust nic neznámého. Jako malá navštívila se školou koncentrační tábor v Dachau, v 90. letech žila a studovala v Izraeli a naučila se hebrejsky. Na vše se ale dívala očima nezainteresovaného pozorovatele a ani ve snu by ji nenapadlo, že má k nejkrvavějšímu konfliktu v historii lidstva tak blízko.

Jakmile o dědečkovi zjistila vše, co mohla, kladla si tu nejdůležitější otázku – proč? Proč to udělal? A co když mám tu krutost v genech?

Ztělesnění satana

Göth, jak si nejprve Teege myslela, neprožil žádné dětské trauma a cestu, na kterou se vydal, si zvolil zcela dobrovolně. Dokonce se setkala s bývalým polským vězněm, jenž potvrdil vše, co se o Göthovi psalo. ,,Řekl, že můj děda pro něj byl tou největší noční můrou, s jakou se jako dítě mohl setkat.“ Soudce v poválečném procesu ho dokonce přirovnal k satanovi.

Göth se za svého působení v táborech zapříčinil o smrt více než 12 000 Židů, mezi nimiž byly i děti – ty poslal do Osvětimi do plynových komor. Tato informace Jennifer otřásla až do morku kostí.

Gestapo ho v září 1944 zatklo a usvědčilo z korupce a krádeže židovského majetku. V té době měl milenecký poměr s babičkou Jennifer. Po kapitulaci Německa byl zadržen americkými vojsky a předveden před tribunál. Za své činy se nehanbil. Před oběšením 5. září 1946 pozvedl pravici a zahajloval. Svému vůdci a nacistické ideologii byl věrný až do posledního výdechu.

Nacistický gen

Teege se s rodinným tajemstvím srovnala. A co víc, pomohlo jí to vyléčit depresi. Navázala kontakt s matkou a zeptala se jí, proč o ní ve své knize nepromluvila a proč se jí v první řadě vůbec vzdala. Matka jí pověděla, že to udělala z lásky – chtěla jí umožnit vést normální život, a ne žít ve stínu sadistického psychopata, jako musela ona.

„Žádný nacistický gen neexistuje. Věřím, že s minulostí se lze vyrovnat a nechat ji za sebou pouze tehdy, když s ní zacházíme otevřeně. Ráda bych svou rodinnou historii sdělila svým izraelským přátelům a jejich dětem. Chci s nimi sdílet svůj osud.“ A to také udělala.

Akční letáky