Zdroj: Gil Cohen Magen / Shutterstock
Vědci našli kostru s modrými zuby. Přepsala pohled na život žen ve středověku
Na zubech kostry objevené jeptišky byla modrá barva. Právě ta nakonec přepsala pohled na život žen ve středověku.
Podle radiokarbonového datování žila tato žena v letech 997 až 1162 a byla pohřbena v ženském klášteře v německém Dalheimu.
Vědci našli kostru jeptišky s modrými zuby
Usazené modré částečky v jejích zubech jsou tak úžasnou osvětou zapomenuté historie středověkých rukopisů. Nevytvářeli je totiž jen mniši.
Ve středověku vyráběly proslulé pracné a krásné knihy také jeptišky. A některé z těchto žen musely být velmi dobré, pokud používaly tak vzácný a drahý pigment, jako je ultramarin.
Pigment, který před tisíciletími mohl pocházet pouze z lapisu lazuli pocházejícího z jediné oblasti Afghánistánu. Tato modř měla kdysi cenu zlata. Používala se zejména k tomu, aby dodala nápadnou barvu rouchům Panny Marie ve staletých uměleckých dílech. A zuby, které byly touto modří osázeny, pravděpodobně patřily písaři nebo malíři středověkých rukopisů.
Tento objev je jedinečný svého druhu. Pokud se totiž v zubním kameni, žlutavé hmotě usazené na zubech, mohou zachovat pigmenty, mohou se v něm nacházet také vlákna, kovy a další barviva.
"To je skutečně velká věc," říká Mark Clarke, historik technického umění na Nové univerzitě v Lisabonu.
Přepsala pohled na život žen ve středověku
Podle částic usazených v zubním kameni si lze představit identifikaci kovotepců, tesařů a dalších řemeslníků, říká Clarke. "Otevírá to novou cestu v archeologii." Modré částice na zubech jeptišky byly až příliš nápadné, než aby je bylo možné ignorovat. A jak se zdá, jedině dobře.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Zkoumání modré látky na zubním plaku nalezené kostry bylo pro vědce nejprve jako hledání jehly v kupce sena. Ne všichni totiž teorii, že se skutečně jedná o něco převratného, zprvu sdíleli. Až fyzici z University of York nakonec pomohli potvrdit, že modrá barva skutečně pochází z minerálu lazuritu, odvozeného od lapisu lazuli.
Odborníci na umění však byli stále skeptičtí. Někteří odmítali myšlenku, že by žena mohla být natolik zručnou malířkou, aby mohla pracovat s ultramarínem. K vyřešení celé záhady nakonec přispěla historička z Ohio State University, Alison Beachová, která se zabývá studiem písařek v Německu 12. století. V posledních několika desetiletích Beachová a další vědci katalogizovali přehlížený přínos žen pro středověkou knižní produkci. Podle Beachové je problém v tom, že zatímco většina rukopisů s podpisy je podepsána muži, naprostá většina rukopisů není podepsána vůbec. Malý počet dochovaných rukopisů je však podepsán ženami a vědci našli korespondenci mezi mnichy a jeptiškami o výrobě knih.
Zdroje:
