Podle radiokarbonového datování žila tato žena v letech 997 až 1162 a byla pohřbena v ženském klášteře v německém Dalheimu.

Vědci našli kostru jeptišky s modrými zuby

Usazené modré částečky v jejích zubech jsou tak úžasnou osvětou zapomenuté historie středověkých rukopisů. Nevytvářeli je totiž jen mniši.

Ve středověku vyráběly proslulé pracné a krásné knihy také jeptišky. A některé z těchto žen musely být velmi dobré, pokud používaly tak vzácný a drahý pigment, jako je ultramarin.

Pigment, který před tisíciletími mohl pocházet pouze z lapisu lazuli pocházejícího z jediné oblasti Afghánistánu. Tato modř měla kdysi cenu zlata. Používala se zejména k tomu, aby dodala nápadnou barvu rouchům Panny Marie ve staletých uměleckých dílech. A zuby, které byly touto modří osázeny, pravděpodobně patřily písaři nebo malíři středověkých rukopisů.

Tento objev je jedinečný svého druhu. Pokud se totiž v zubním kameni, žlutavé hmotě usazené na zubech, mohou zachovat pigmenty, mohou se v něm nacházet také vlákna, kovy a další barviva.

"To je skutečně velká věc," říká Mark Clarke, historik technického umění na Nové univerzitě v Lisabonu.

Přepsala pohled na život žen ve středověku

Podle částic usazených v zubním kameni si lze představit identifikaci kovotepců, tesařů a dalších řemeslníků, říká Clarke. "Otevírá to novou cestu v archeologii." Modré částice na zubech jeptišky byly až příliš nápadné, než aby je bylo možné ignorovat. A jak se zdá, jedině dobře.

Pro více informací se podívejte na toto video:

Zdroj: Youtube

Zkoumání modré látky na zubním plaku nalezené kostry bylo pro vědce nejprve jako hledání jehly v kupce sena. Ne všichni totiž teorii, že se skutečně jedná o něco převratného, zprvu sdíleli. Až fyzici z University of York nakonec pomohli potvrdit, že modrá barva skutečně pochází z minerálu lazuritu, odvozeného od lapisu lazuli.

Odborníci na umění však byli stále skeptičtí. Někteří odmítali myšlenku, že by žena mohla být natolik zručnou malířkou, aby mohla pracovat s ultramarínem. K vyřešení celé záhady nakonec přispěla historička z Ohio State University, Alison Beachová, která se zabývá studiem písařek v Německu 12. století. V posledních několika desetiletích Beachová a další vědci katalogizovali přehlížený přínos žen pro středověkou knižní produkci. Podle Beachové je problém v tom, že zatímco většina rukopisů s podpisy je podepsána muži, naprostá většina rukopisů není podepsána vůbec. Malý počet dochovaných rukopisů je však podepsán ženami a vědci našli korespondenci mezi mnichy a jeptiškami o výrobě knih.

Zdroje:

www.cnet.com

www.smithsonianmag.com

edition.cnn.com