Malá francouzská obec Le Quesnoey se od roku 1491 po dalších 4-7 let stává dějištěm podivného případu mňoukajících a štěkajících jeptišek. Několik řeholnic jednoho rána začne nevysvětlitelně výt, ze svých komnat vystřelují směrem do polí, poskakují jako psi, mávají rukama jako ptáci, lísají se jako kočky.
Abatyše sestry pokárá a uloží jim po zbytek dne domácí vězení, aby se poučily, že takové vylomeniny ve svém klášteře rozhodně nestrpí. Jenže situace se opakuje i dalšího rána. Mnoho z nich překračuje klášterní pozemky a žene se směrem do obce a děsí obyvatele. Štěkají jim do tváří, koušou je do chodidel.
Bezradní exorcisté
Verdikt je jasný – všechny jsou posedlé zvířecími démony. Exorcismus ale nepřinese vůbec žádné výsledky, se zvířecím posednutím se přivolaný specialista ještě nesetkal a neví, jak to řešit. A tak si Matka představená pozve jiného. Ten však z jedné jeptišky vycítí přítomnost cizí, zlé duše. Podle pozdější výpovědi exorcisty na sebe démon vzal podobu nedávno zesnulého zpovědníka a řeholnici posedl celkem 434 krát.
Skandál se dostane až do povědomí papeže Alexandra VI., který za účelem vysvobození nebožaček od zlých duchů přečte jejich jména nahlas. Žádnou z nich ale démon neopustí.
Tvrdý řád řeholnic
Epidemie zvířecího virválu se prožene napříč Evropou a zasáhne další kláštery. Ve Florencii mňouká a štěká 40 jeptišek a ani tady exorcismus nepomůže. Řeholnice jsou posílány zpět do svých domovů v naději, že jakmile démon zjistí, že žena už nepřebývá na svaté půdě, samovolně odejde. Na přelomu století se masové posednutí trochu uklidní, přestože mnoho zemí stále hlásí nové případy.
Ateističtí odborníci jakékoliv posednutí zlým duchem odmítají. Věří, že striktní pravidla řeholnických řádů a psychický tlak zapříčinily náhlý zkrat, který se u žen projevil zvířecím chováním. Nahrává tomu fakt, že mnoho žen bylo ke vstupu do řádu přinuceno rodinou a jakmile se znovu vrátily domů, domnělé posednutí odeznělo. Druhá skupina odborníků ale ví svoje.
