Jeskyně Barabar jsou jedním z nejstarších dochovaných skalních jeskyní na světě, ale když se podíváte na následující video, jeskyně na první pohled vypadají jako nejmodernější bunkr. Povrch je dobře vyleštěný, stejně jako výzdoba, která komnaty zdobí, ta je však neskutečně precizní. Je proto k nevíře, že jsou tak staré a nesporně jsou tyto jeskyně dokladem architektonických a technických dovedností staroindických řemeslníků.
Přijměme pozvání a prozkoumejme je alespoň virtuálně:
Systém 4 hlavních jeskyní je kombinací přesnosti a dokonalosti starého umění
Jeskyně jsou dnes obrovskou atrakcí pro turisty i historiky. Nacházejí se v bloku Makhdumpur v okrese Jehanabad, přibližně 24 km od města Gaya, uprostřed kopcovitého terénu kopců Barabar a Nagarjuni, které jsou součástí pohoří Aravalli.
Jak vidíme na videu, Barabarské jeskyně se skládají ze čtyř hlavních jeskyní: Karan Chaupar, Lomas Rishi, Sudama a Visva Zopri. Každá z nich je přitom něčím zvláštní.
Jeskyně Karan Chaupar je jeskyně obdélníkového tvaru, která je přes 9 m vysoká a 10,5 m široká. Má vchod vysoký asi 4,5 metru a je zdobena krásnými řezbami. Naproti tomu jeskyně Lomas Rishii má tvar podkovy a je asi 15 m vysoká a 21 m široká. Charakteristický je pro ni velký vchod, který je rovněž bohatě zdoben řezbami, a má složitý oblouk podpíraný dvěma sloupy. Vchod do jeskyně Lomas Rishi, nejznámější z jeskyní, je zdoben řadou slonů, kteří předcházejí emblémům stúp, tedy mohylovým stavbám sloužícím k meditaci. Tato jeskyně na jižní straně kopce je pravděpodobně nejznámější ze souboru. Má krásně vyřezávané dveře a dvě místnosti, obdélníkovou a kruhovou, zdobené kamennými reprodukcemi. Dříve si odborníci mysleli, že je jeskyně neúplná, stejně jako Vivaskarma, která byla vysvěcena císařem.
Zbývající jeskyně Sudama a Visva Zopri se nacházejí nedaleko a jsou poměrně malé.
Výjimečnost Barabaru
Jeskyně Barabar jsou významné z několika důvodů. Jak jsme již zmínili, jsou považovány za nejstarší dochované jeskyně vytesané do skály v Indii. Je také velmi pravděpodobné, že v nich byla poprvé zaznamenána technika tesání do skály v indické architektuře. A v neposlední řadě jsou vynikajícím příkladem architektonických a technických dovedností staroindických řemeslníků.
Na první pohled nás zaujme, že jeskyně byly vytesány z jediné skály, což svědčí o pozoruhodné přesnosti a preciznosti řemeslníků, kteří je vytvořili. A navíc se jednalo o zcela promyšlený tah - jeskyně byly navrženy tak, aby umožňovaly správné větrání a osvětlení, což svědčí o pečlivém plánování a pozornosti věnované detailům.
Kdo za „dílem“ stojí?
Barabarské jeskyně jsou významné také z historického hlediska. Předpokládá se, že je nechal vybudovat král Ašóka, který byl jedním z nejslavnějších vládců maurjovské říše. Ašóka byl známý svou podporou buddhismu a předpokládá se, že jeskyně sloužily buddhistickým mnichům k meditacím a náboženským rituálům. Nápisy nalezené v jeskyních také naznačují, že je v určitém období používali džinističtí mniši anebo asketi z adžíviky, indické filozofie z 5. století. Šlo o lidi, kteří se zdržovali sexuálního uspokojení, aby mohli sledovat duchovní cíle. Počátkem 20. století prošly jeskyně Barabar několika restaurátorskými úpravami.
Žulové jeskyně a monolitické skály jsou dominantou oblasti, ale kromě nich se v kopcích Nagarjuni nacházejí další tři jeskyně se jmény králů, jejichž jménem byly postaveny.
Barabarské jeskyně významně ovlivnily tradici tesané jeskynní architektury na celém indickém subkontinentu.
