morezprav.cz, tripfreakz.com, crimeastories.ru
Zdánlivě obyčejná
Pro nás v místě vzdáleném, v Chakasii (Chakasku) na jihu Sibiře se rozprostírá pohoří Kuzněcký Alatau. A v něm je v hoře Koškulak skrytá krasová jeskyně stejného názvu zvaná též Kaškulakská. Hluboká je 49 metrů a délka podzemních chodeb se odhaduje zhruba na 820 metrů. Místní jí říkají jeskyně černého ďábla nebo bílého šamana. Předkové dnešních Chakasů věřili, že byla domovem boha horského podzemí Erlika. Po staletí ji proto kmenoví šamani a čarodějové využívali jako kultovní místo pro své obětní rituály k usmíření zlých duchů a uctívání černého ďábla.
Jeskyně je dodnes prostoupena jejich temnou sílou a své místo si před vetřelci chrání. Poprvé se o tom přesvědčila skupina sovětských geologů, kteří ji objevili v roce 1958. Neznámý krasový chrám chtěli prozkoumat. Krátce po vstupu je zachvátila nevysvětlitelná svíravá úzkost a děs a jeskyni v panice okamžitě opustili. Už se do ní nechtěli nikdy vrátit.
Děsivá a zlověstná
V polovině 60. let si na osudnou výpravu do jeskyně vyrazila za dobrodružstvím dvacetičlenná skupina mladých studentů. Živé, avšak šílené, se ven dostaly jen dvě dívky. Jednu našli druhý den lovci nedaleko jeskyně. Chovala se jako vzteklé zvíře, kousala, vykřikovala zmatená slova. Druhou objevili strážníci v nedaleké vesnici, jak zmateně bloudí temnými uličkami. Vlasy měla šedivé, tvář bledou a ústa zbrocená krví. V ruce svírala podivnou kamennou figurku. Obě byly převezeny na psychiatrii a po měsíci ze záhadných příčin zemřely.
Navzdory tomu, že se o jeskyni Kaškulak začalo mluvit jako o prokletém místě, o několik let později si ji pro oblíbený školní výlet „do jeskyní“ zvolili učitelé pro své žáky, ač se v této oblasti nacházejí i jiné jeskyně. Doprovázeli je zkušení průvodci. Všichni tam z ničeho nic pocítili nepopsatelnou hrůzu. Měli halucinace, viděli příšery s krvavými lebkami, velké havrany na hromadě kostí a děsivého šamana s kápí z liščí kůže s rohy. Jednoho chlapce, jak tvrdili rodiče, posednul zlý duch. Psal podivné vzkazy, byl odtažitý, uzavřený. Krátce na to se oběsil. Zanechal po sobě dopis, ve kterém zmiňuje ďábla. Na konci pak bylo neznámým dětským písmem připsáno: „Zemři, ale nezapomeň na kameny.“
Děsivou jeskyni Kaškulak s duchy šamanů si můžete prohlédnout prostřednictvím videa:
Temná síla děsí badatele
V 80. letech začali temnou jeskyni Kaškulak zkoumat speleologové a jiní odborníci. V roce 1983 se do ní spustili jeskyňáři, kteří tam vydrželi několik hodin. Při výstupu posledního z nich náhle zachvátila neznámá hrůza. V temnotě spatřil dvě světla, a ne zcela zřetelnou postavu šamana, která mu kynula, ať k němu přistoupí. S vypětím sil odolal, zatáhnul za provaz a kolegové ho včas vytáhli. Dlouho se nemohl vzpamatovat a jeskyni už nechtěl nikdy navštívit.
Podivné a nevysvětlitelné jevy se snažili „vědecky“ vysvětlit, například vědci z Novosibirského institutu klinické a experimentální medicíny. Po zkoumání jeskyně někteří z nich přiznali, že měli v jeskyni divné pocity a halucinace…
Vysvětlení nemá vysvětlení
Říká se, že v jeskyni sídlí duch šamana. Nezjevuje se však všem. Jeskyni navštívilo několik výprav a mnohé vyvázly bez úhony. Speleologové, kteří při zkoumání jeskyně to štěstí měli, zjistili, že byla skutečně místem obětování a rituálů. Objevili nespočet kostí zvířat i ostatků lidí. Dále pak ohniště a starobylý oltář u stalagmitu ve tvaru vztyčeného penisu. Co však způsobuje halucinace a panický strach?
Vědci se samozřejmě nespokojili s tím, že se duch šamana občas probere nebo si vybírá jen určité lidské oběti nebo v určité době. Věděli, že nepochopitelné chování, paniku a halucinace musí způsobovat přírodní jevy. Pro hledání odpovědi si do jeskyně vzali na pomoc přístroje a zkoumání těch nejtemnějších koutů svěřili „robotům“. Tak zjistili, že nejpravděpodobnější příčinou halucinací a pocitů nepopsatelné hrůzy je akustické vlnění – infrazvuk o frekvenci 6 Hz. Signál občas třeba na několik dnů vymizí. Nejsilnější impulsy jejich skrytí roboti zaznamenali vždy, když návštěvníci pocítili stavy nervozity a hrůzy. Zdroj vlnění však v jeskyni nenašli. Domnívají se, že nejspíš vychází z podzemí. Vysvětlení však není.
Dle odborníků může vidiny a halucinace způsobovat i nějaká neznámá látka, plyn. Ale ani jejich zdroj není znám. Jeskyně si tak nadále uchovává své ponuré tajemství. I přes nebezpečí případného pomatení láká zvědavé jeskyňáře, dobrodruhy i lehkomyslné návštěvníky. A stále si čas od času vybírá další lidskou oběť.
