Stromy života, falusy, bohové, bohyně, květiny a geometrické útvary. To vše se nachází na celkem asi 190 metrech čtverečních v hloubce kolem čtyř metrů v klikaté umělé jeskyni s názvem Shell Grotto.
Odborníci předpokládají, že podzemní stavba, skládající se z kruhové místnosti s kupolí, chodby a obdélníkové komory s oltářem, znázorňuje cestu od narození ke smrti a dále do posmrtného života. Jakmile návštěvníci sestoupí po schodech do jejích útrob, mohou si všimnout mozaiky připomínající ženské lůno s pupeční šňůrou. V hadím průchodu minou zobrazení nadpřirozených bytostí a kostru. Putování končí v místnosti se symboly hvězd, Slunce a Měsíce.
Shell Grotto
Jeskyně byla objevená roku 1835. Legendy vypravují, že v oblasti, kde nyní stojí cihlové domy, byla v té době pastvina s chatou. James Newlove, který pozemek koupil, se rozhodl, že vybuduje jezírko pro kachny. Během práce narazil na velký kámen. Když ho spolu s kamarády nadzvedl a odsunul, díval se do temné díry.
Vchod byl tak úzký, že by se jím dospělý člověk stěží protáhl. Zavolal proto svého syna Joshuu, dal mu svíčku a pomocí lana ho spustil do hlubin. Když chlapce vytáhl zpět, vyprávěl s vykulenýma očima o magickém chrámu, jenž zdobí miliony mušlí.
Jen o tři roky později, 22. května 1838, byl komplex za malý poplatek zpřístupněný zvědavé veřejnosti. Vlhkost, prach a výpary z plynových lamp sice způsobily, že mozaiky ze srdcovek, surmovek, limpet, hřebenatek a ústřic vybledly, jeskyně si však stále zachovává svou původní krásu a kouzlo.
Záhadné prostory
S otázkou, kdo prostory vykopal, vyzdobil a za jakým účelem, si vědci lámou hlavu již několik desetiletí. Určení jejich stáří je totiž zatím nemožné. Existuje proto řada teorií. Jedna hovoří o tom, že jeskyně byla zhotovena z čistého rozmaru majitele pozemku, který chtěl ukázat, že je bohatý. Kritici ale upozorňují na fakt, že Shell Grotto nikdy nebyla součástí velkého panství.
Další hypotéza tvrdí, že podzemní komnaty byly svatyní. Důkazem toho má být kupole s kruhovým otvorem, jímž o letním slunovratu prochází sluneční paprsky, stejně jako symboly odkazující na přírodu, roční období a živly. Mohli ji využívat Féničané, Římané, ale také templářští rytíři, zednáři či místní čarodějnice.
Zdroje: www.kuriositas.com, www.historicmysteries.com, www.shellgrotto.co.uk
