První poustevník
Abychom pochopili v čem spočíval smysl tzv. Jeskyně Šílenství, musíme zmínit jejího prvního známého obyvatele. Jmenoval se Antonín (dnes známý jako Svatý Antonín Veliký), žil mezi lety 251-356 a byl to první historicky známý poustevník.
Z rodného Kome v Egyptě odešel po smrti svých rodičů a uchýlil se do samoty. Ve svých pouhých dvaceti letech se snažil odolávat všem pokušením, která na něj měl seslat Satan; jeho ikonografickým zobrazením "Pokušení sv. Antonína", plném krásných žen, andělů i nestvůrných démonů se inspiroval například Hieronymus Bosch v díle Zahrada pozemských rozkoší.
Otec mnišství
Antonín, známý také jako velký otec mnišství, po svém odchodu založil první poustevnické společenství a navázal tak na poustevníka Pachomia, jenž dal několika poustevníkům střechu nad hlavou, latinsky jejich domov nazýval clasurum - klášter.
Po pronásledování křesťanů císařem Maximiliánem v roce 311 utekl Antonín do Alexandrie a dodával křesťanům vyprchávající víru. Po sebevraždě císaře se Antonín vrátil do pouště a nalezl útočiště pod horou Kozlin (dnes Ažebel al-Galala el- Qibliya) nedaleko Rudého moře. Tam založil osadu pro téměř 5 tisíc mnichů, dnes známou jako klášter sv. Antonína. V roce 356 umírá.
Jeskyně Šílenství
Tím se dostáváme do legendy o Jeskyni Šílenství u kláštera sv. Antonína. V ní Antonín podle pověstí nějakou dobu pobýval a léčil duševně nemocné. Světec choré připoutal k řetězům, což se dnes jeví jako naprostá šílenost, v době před skoro 2 tisíce lety ale křesťané věřili, že tímto způsobem světec skrze Boha vyléčí všechny nemoci. Dodnes jsou u oltáře s obrázkem světce připevněné okovy a řetězy, zda se ale jedná o tytéž řetězy, v nichž šílení trpěli a čekali na boží zázrak, je otázkou.