Sama jeskyně je velmi netradiční – je tvořena masivními kamennými bloky, které byly zřejmě vytesány pomocí nějakého vyspělého stroje. Jenže již před desítkami tisíc let. Mystická jeskyně je mezi mnoha lidmi považována za jednu z největších záhad v Americe a mnozí se shodují, že pravda ukrytá hluboko v jeskyni nás donutí přepsat dějiny lidstva. Zaznamenává totiž dávnou historii, která se odehrála na Zemi a sahá do doby před 250 000 lety.

Jeskyně byla objevena v roce 1860. Její název je odvozen podle stejnojmenného ptáka – steatornis caripensis. Místo zkoumaly mnohé expedice a týmy badatelů. V jednom z nich byl i sám Neil Armstrong, který se zúčastnil velké expedice v roce 1976.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Nedostupná jeskyně

Jeskyně Tayos, ležící v panenské neprostupné džungli 2 km jižně od řeky Santiago a 800 m východně od řeky Kuankus jihovýchodně od Ekvádoru, zůstává i dnes posedlostí mnoha badatelů. Ti jsou motivováni tím, že si nikdo nedokáže vysvětlit kolosální kamenné bloky, které tvoří stěny a stropy jeskyně.

Jeskyně se podle posledního měření z roku 2012 nachází v nadmořské výšce 539 m a dostat se dovnitř je velmi obtížné. Abyste pronikli do tajemných jeskynních komnat, musíte slanit 87 metrů přes první úroveň a dalších 25 metrů až ke vchodu do chodeb.

Příroda, mimozemšťané nebo dílo lidské ruky?

Povrch jeskyně nemá jinde obdoby. Vyznačuje se přesnými řezy a mimořádně vyleštěnými povrchy, které vypadají, jako by je po sobě zanechala vyspělá starověká civilizace, která již znala laser a uměla s ním pracovat. Kromě toho by se v jeskyni měla nacházet i kovová knihovna, z níž jsou některé destičky vystaveny v muzeu otce Crespiho v Ekvádoru. Z těchto předmětů se zachovalo pouze několik fotografií a videozáznamů. Většina desek byla prodána a ostatní ukradeny po požáru v roce 1962, kdy v muzeu nezůstalo téměř nic. V četných tajemných kovových deskách je vyryto ideografické písmo, které v 60. letech zkoumal maďarsko-argentinský badatel Juan Moricz. Tvrdil, že v jeskyni objevil pokladnici zlata, podivné artefakty a sochy a "kovovou knihovnu" obsahující ztracené informace uchované na kovových tabulkách.

Architekt a historik Melvin Hoyos, ředitel pro kulturu a rozvoj města Guayaquil, se ale domnívá, že jeskyně Tayos není jeskyní, ale dílem lidské ruky. Podle něj neexistuje nic, co by se jeskyni Tayos mohlo podobat. „Má zcela rovný strop, který svírá se stěnou úhel 90 stupňů. Je velmi podobná jiným tunelům podobných vlastností a stáří v jiných částech světa, což nás vede k domněnce, že před wisconsinským zaledněním existovala na planetě síť tunelů, ale abychom to mohli přijmout, museli bychom připustit existenci - před zmíněným zaledněním - vysoce rozvinuté civilizace."

Záhadné kovové desky

Tajemstvím kovových desek se zabýval italský salesián Carlos Crespi Croci, který oblast zkoumal ve 40. letech minulého století. Podařilo se mu dokonce navázat spojenectví s indiánským kmenem Šuar, od nichž získal některé z předmětů, které údajně z jeskyně vynesli. Šuarové pak otci Crespimu tyto předměty darovali, ale od jeho smrti o nich není nic známo.

V roce 1973 se o místo zajímal Erich von Daniken. O záhadné stavbě napsal a zmínil se, že je důkazem mimořádně vyspělé, ne-li mimozemské civilizace.

To poté potvrdil již zmíněný badatel Juan Moricz, který v podepsaném místopřísežném prohlášení z 8. července 1969 hovořil o svém setkání s ekvádorským prezidentem. Tam získal koncesi, která mu umožňovala naprostou kontrolu nad tímto objevem. Podmínkou bylo předložit fotografické důkazy a nezávislého svědka, který potvrdí objev podzemní sítě. Moritz tak na místo zavedl v roce 1972 von Dänikena, aby společně bočním vchodem vstoupili do velké síně uvnitř labyrintu. Samotnou knihovnu von Däniken zřejmě nikdy neviděl, pouze systém tunelů, o němž napsal: "Všechny chodby tvoří dokonalé pravé úhly. Někdy jsou úzké, jindy široké. Stěny jsou hladké a často se zdá, že jsou vyleštěné. Stropy jsou ploché a někdy vypadají, jako by byly pokryty jakousi glazurou... Mé pochybnosti o existenci podzemních tunelů se jako mávnutím kouzelného proutku rozplynuly a já se cítil nesmírně šťastný. Moricz říkal, že chodby podobné těm, kterými jsme procházeli, se táhnou stovky kilometrů pod půdou Ekvádoru a Peru."

Expedice Cueva de los Tayos 1976

Na základě tvrzení von Dänikena byla zorganizována Stanem Hallem z Velké Británie jedna z největších a nejnákladnějších expedic. Zúčastnilo se jí sto lidí, odborníků z různých oborů, britských a ekvádorských vojáků, filmového štábu a bývalého astronauta Neila Armstronga. Ti měli mimo jiné vytvořit i mapu jeskyně, ale přesto nebyly nalezeny žádné důkazy o von Dänikenových exotičtějších tvrzeních. Objeveny byly však některé zoologické, botanické a archeologické zajímavosti.

Britská expedice vytáhla z jeskyně 4 velké zapečetěné dřevěné bedny, aniž by Šuarům odhalila jejich obsah. Mezi nimi bylo několik archeologických kousků a zbytky tzv. spondylové mušle, která byla pro primitivní kultury ekvádorského pobřeží obzvláště cenná. Nebylo však nalezeno žádné zlato, ani objeveny žádné nadpozemské artefakty ani stopy po kovové knihovně. Také jeskynní systém se zdál být spíše výsledkem přírodních sil než nějakého vyspělého inženýrství.

Pokud byste se chtěli na místo vydat, přístup do jeskyně je nutné domluvit s místními šuarskými úřady. Výpravy do jeskyně lze uskutečnit pěšky, lodí nebo jejich kombinací, někdy je také možné vyrazit vrtulníkem z města Macas, vzdáleného asi 50 mil severně od jeskyní.

Zdroje:

alienigenasdopassado.com.br

www.ancient-code.com

www.atlasobscura.com